…na Borovou. Jako malý kluk jsem se tam vždycky těšil, protože a) to bylo spojeno s celorodinnou sešlostí u babči v Malenovicích (a když říkám celorodinnou, myslím setkání takových 30-40 lidí!) b) tam byla vždycky spousta kolotočů, stánků a všeho, co k pouti patří. No a vzhledem k tomu, že bylo dneska nádherné počasí, nešlo jinak než se tam vydat i s naším Fífulou. Abychom tam nebyli sami, domluvili jsme se i s Prachařovic rodinkou.
Jak už jste asi ze všech předchozích zpráv pochopili, Filípek má rád společnost. Pořád všechno zkoumá a prohlíží, takže i na pouti byl v jednom kole. A stejně jako před x lety i letos tam toho byla spousta. A stejně jako před x lety to jsou prakticky pořád stejné kolotoče, stejné střelnice, stejné stánky. Jen těch Vietnamců tam tentokrát bylo asi více.
S Fífou jsme vyzkoušeli pár kolotočů (labutě, autodrom, koníčkový – všechno slavilo velký úspěch), prošli jsme všechny stánky, já jsem naší mamce vystřelil růžičku (musel jsem si dokázat, že to ještě dokážu:-) a vůbec bylo docela fajn.
Však posuďte sami:
Z pouti jsme se přesunuli na Ostravici na obídek, odtamtud, pro velký úspěch, ještě k bazénku dědy Mirka (stejný úspěch jako včera). Abychom své umění předvedli i bábi Pavle, vyzkoušeli jsme pak i jejich bazének.
No a pak už nám nezbylo nic jiného, než se vydat zase zpátky domů, do Nehvizd. Celé odpoledne strašili ve zprávách a na internetu prudkými bouřkami, tak jsem se modlil, abychom se tomu vyhnuli. Už už to vypadalo, že kolem nich někde u Brna rychle projedeme, bohužel nás ale nakonec neminuly a asi od 130. km jsme si to dávali skrze ně. Což bohužel znamenalo, že jsme jeli chvílemi i 50 km/h, jak bylo prd vidět. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili domů a mohli jít spinkat a připravit se na další krásný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat