Jinak to byla paráda. Lanovkou je člověk nahoře za pár minutek, ani jej z toho nebolí nohy. Navíc jsme měli privilegium prvního nástupu (aspoň cestou nahoru), protože jsme jeli s kočárkem. Paráda.
Nahoře toho moc není. Rozhled po okolí (zas tak hezké to počasí nebylo) a vysílač v brutálně komunistickém designu (hlavně interiéru - restaurace). V komunistickém duchu byl nejen design, ale i obsluha. No dali jsme si polívku, čaj a hurá zpátky dolů a do Bedřichova.
Po návratu na penzion jsem se vydal zase na kolo. Švíbáci už byli někde na cestě, vyrazil jsem na Jizerku s tím, že se třeba někde potkáme. A taky že jo, byli právě na Jizerce (ani jsem si neuvědomil, že je to ta Jizerka, kde jsme vloni byli s Toyotou na team buildingu). Švíbáci právě dojedli (Peter si dal kachničku), já do sebe rychle hodil borůvkový koláč a mohli jsme vyrazit dále. Párkrát jsme malinko bloudili (resp. špatně odbočili), ale jinak jsme tak nějak ujeli to, co jsme chtěli. Pro změnu jsme zase byli i na Knajpě. Je vidět, že všechny cesty v Jizerkách vedou právě tam.
Jinak Peter je šílenec, s malým Adámkem vzadu ve vozíku jel po neskutečných cestách. Až jsem měl skoro za Adámka strach:-)
Suma sumárum, dneska to bylo něco kolem 55 km. Uf.
Dnešní večer jsme pak strávili u telky sledování Davis Cupu.
A na závěr - fotky z mobilu. První z cesty (jsou na ní Švíbáci), další 2 pak z dětského hřiště u penzionu chvíli po návratu z kola:
Žádné komentáře:
Okomentovat