Takže vozík a cestovní židličku narvat do rakve (neboli bubliny, jak říká Radka) na střeše, vedle zbývající kolo a všechno ostatní do kufru. Ještěže máme tak velké auto! A ještěže máme Soničku - expertku na tetris! Všechno na své místo zapadlo hned napoprvé:-) Mělo to ale i svou stinnou stránku. Tvrdil jsem Soničce, že někam schovala klíče od auta (které jsem samozřejmě já zavřel v autě). Ona, chuděra malá, je ale hledala tak intenzivně, až si ukopla malíček. Ale ne nějak normálně, ukopla si jej tak, že jí pak prakticky totálně zčernal a otekl. Nebyl to hezký pohled:-( Takže ještě jednou dodatečná omluva...
Cesta probíhá v pohodě, jen samozřejmě musíme několikrát zastavovat kvůli Radčinému čůrání, jako vždy:-) Malý to zpočátku nedává, ale nakonec se umoudří a usne.
Penzion nacházíme vcelku bez problémů, je to prakticky přesně uprostřed Bedřichova. Všechno vypadá hezky, jen teda pokoje jsou takové menší a skromněji vybavené (přece jen je to primárně pro lyžaře, proto ty těžké, skoro až "pracovní" koberce). Je třeba hned vyzkoušet místní kuchyni (hotovky jsou docela fajn a za lidovku), takže zatím vládne spokojenost. Jen to počasí není úplně nejlepší...
Skaláci přijíždějí až někdy vpodvečer, my mezitím stíháme dát (velmi příjemnou) procházku po okolí, z které jsou i následující fotky z mobilu:
Večer jsme se pak sešli (ostatně jako i všechny ostatní večery) ve "společenské místnosti", kterou jsme si tímto zabrali téměř na celý pobyt jen pro nás. Dneska jsme čas strávili převážně hraním hry Mám to! Je ko kurevská hra, absolutně mi nejde!
Žádné komentáře:
Okomentovat