Tak tady máme další pátek, sláva. Tentokrát je to všechno zpestřeno výletem na Moravu. Je tam totiž rodina z Německa (teta Mili, strejda Petr a malý Majk), takže se jedeme ukázat s Fífou.
Skaláci, toho času v Itálii, si chytře vzpomněli, že mají doma nějaký kupon s platností do dnešního dne. Pro nás to znamená, že cestu na Moravu si zpestříme ještě výletem do hotelu Step někde v Praze (jsou to Vysočany?), abychom kupon vložili na jejich členskou kartu. Výborně. Dobrá hodinka zdržení na naší skoro 400 km cestě znamená, že se do Frýdlantu nedostaneme dříve než kolem půlnoci.
Cesta ovšem není tak jednoduchá ani dále. Jsme zhruba na 30. km cesty, což je prakticky začátek, když v tom najednou PRÁSK, rána jako z děla. Soňa hned hlásí, že máme díru na čelním skle. Resp. prasklinku. Bohužel je ale „skrz“ a cestou se docela slušně zvětšila (z původních asi 2 cm na celkem asi 15 cm). Sákryš. Celý pobyt na Moravě přemýšlím a uvažuju, zda mám připojištění skla. Zároveň zkouším Danouše, jestli by to nějak nemohl zkusit vyřešit (pro zvědavé – ano, připojištění skla jsem měl; ano, Danouš nakonec pomohl, takže sklo bylo později vyměněno a navíc jsme nic neplatili – díky!).
Pak už se myslím nic zásadního nestalo. Jen jsme tedy dostali hlad a stavovali se do Mekáče. Přitom si řekl i Fífa o svou porci mateřského mléka.
Jak jsem předpokládal, doma jsme se objevili až po půlnoci, tzn. vlastně až v sobotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat