Tentokrát nás čekal celkem poklidný víkend. Dorazil Honzík (což obvykle znamená ruce navíc a klidnější dítě ;o)). Při té příležitosti jsme taky večer poseděli u několika lahví vína. Zřejmě nějaký špatný ročník, protože většina z nich skončila v odpadu :o(((. Štěstí, že jsme měli ještě ten Skalákův vaječňák.
A veselá historka na závěr?? Honzík v neděli odpoledne před odjezdem přišel za námi do Fífulova pokojíčku a držíc v ruce náš skype telefon se ptá: „Má to telefon?“…my na něj nechápavě koukáme…“Teda jako čísla?“…hledíme snad ještě víc nechápavě než před prvním dotazem (pokud to je vůbec možné)…“Teda jako čísla hodin?“…Jóóó aháááá…
Druhé kolo proběhlo o pár minut později, kdy jsem se mu snažila vnutit na cestu přebývající pečivo – slovy chleba. Dotaz zněl: „můžu ti ukrojit čtvrtku, nebo chceš raději z té půlky nakrájet pár krajíců?“…Honzíkova odpověď: „Nakrájet. Já to tak mám radši.“
Každopádně děkujeme a doufáme, že si Honzík připraví nějakou veselou scénku i na závěr příští návštěvy. Mohla by z toho být taková pěkná tradice.
Žádné komentáře:
Okomentovat