Co jiného by mohlo být 10. 10. v 10 hodin než Toyota Family Day?!? (Jak japonsky přesné ;o)) Ideální příležitost se sejít s těmi, kterým to už dlouho jen slibujeme, jako např. Ivě a Monice. Přes klasické „dětské zdržování“ nepředpokládanými problémy, jsme naštěstí přijeli včas. (Prý si na to Japonci docela potrpí.)
Z nabízeného programu jsme zvládli prohlídku pracoviště (sice jsme tam už několikrát byli, ale kde jinde by si Fífula pochutnal na své oblíbené přesnídávce – protože nabízená zelenina překvapivě opět nevzbudila zájem), kontrolu konferenční místnosti s tematickou projekcí CARS (ta překvapivě vzbudila zájem veliký), oběd složený ze self-made sushi a dalších dobrot a krátké korzování v oddělení sladkostí se spícím Fífulou na rukou (jako každého správného chlapa ho zmohla rýmička).
Nicméně dopoledne docela rychle uteklo a bylo potřeba se přepravit zpět do Nehvizd, neboť tam za námi dnes dorazili na slibovanou návštěvu mamka se Zdeněčkem a Janushkou. Fífula si na to pořádně dáchnul, aby měl sílu na odpolední hraní s babi, dědou a tetou a hlavně aby měl sílu na rozbalování dárků ;o)) Díky tomu jsme zvládli všichni společně poobědvat. Pak už probíhalo klasické hraní a procházka v kočárku. To si užívali zmínění příbuzní a já si po dlouhé době užívala v kuchyni ;o)) Míša s Janushkou si ještě zaskočili užít trochu toho pražského shoppování. Proč ne, když z toho byly dárečky i pro mne ;o))
Akorát večer to bylo trošku komplikované, protože se nám tahle návštěva trošku kryla s akcí vedle u Skaláků. Ale když ony se ty „akční“ večery s dětmi trošku hůř ladí a organizují. Takže jsme poněkud překročili hranice správného společenského chování a přebíhali tu ke Skalákovým a tu zase zpět domů. Může se vám to jevit, jako výhodná záležitost, bohužel nebylo tomu tak. Je potřeba vzít v úvahu, že u Skalákových jsme se sešli s Makulovými a Čejkovými. No a Tomášek dobré jídlo tuze rád, čili lahodné Verčiny listové tyčinky byly pouze na příděl, za to se ve velkém nabízela „řezníkova slivovička“. Takže Míša raději zůstal u té, co si dal doma se Zdeněčkem a dál nechtěl míchat, za což byl následně veřejně pokárán ;o))
Nicméně Zdeněčkem slibovaná návštěva byla tímto splněna a Skalákovic oslava narozenin též. Sláva!!!
Už jen poznamenám, že druhý den jsem se díky Tomečkovic hlídací službě vydala dopoledne s Verun do kostela. Ano slyšíte/čtete dobře. Jednalo se - jak jinak - o zážitek na celý život. Původně jsme šly na křtiny Muškovic Barunky. Netušily jsme, že to bude součástí celé téměř 2hodinové mše zaměřené (tentokrát) proti „movitým“ lidem. Hned jak jsme překonaly touhu odevzdat veškerý (netrvalo by to dlouho) majetek, vydaly jsme se raději zpět do našich domovů, které máme na štěstí na dluh ;o) Ale jinak „hezké, Kačenko, moc hezké!“
...nakonec ještě něco. Tento víkend jsme se definitvně rozloučili s naším dlouholetým přítelem a významným pomocníkem panem Dellem.
Žádné komentáře:
Okomentovat