Na dnešek byla domluvena návštěva Veselkovic rodiny (jakože oni dorazí k nám), tak jsme si říkali, že bychom mohli přizvat i Honzíka a Ševčíkovic.
Honzík nejprve dělal kůžičky. Prý že jde na bazén (sám). Prý že se chce slunit (sám). Naštěstí má hodné spolubydlící a ti mu to překazili (nebo ty mu to překazily? já vlastně ani nevím, s kým ten náš starší synek bydlí). Prý že si zabouchli na bytě klíče. Takže Honza, který zrovna stál v řadě u pokladny bazénu, se hezky otočil a jel zpátky domů. Spolubydlící vysvobodil z takové té společné „mezichodbičky“, ale do bytu se nedostal – zřejmě zůstaly klíče v zámku. Každopádně po této veselé historce už nejel na bazén, ale vydal se rovnou k nám.
Takže někdy v době, kdy dorazili Veselkovic, dorazil i on.
Bylo krásně (jinak by ani Honzík nemířil na to koupaliště, že), takže jsme se hezky váleli venku na dece, do toho ugrilovali nějaké to dobré masíčko a vůbec se měli fajn. Tak nějak mi přišlo, že se i Veselkovým u nás dnešní odpoledne líbilo a byli rádi, že mohli být u nás za humny Za Humny.
Někde vpodvečer ještě přijeli Ševčíkovic, myslím, že se akorát minuli s Veselkovic. Zkrátka dveře se u nás netrhnou, ale tak to má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat