čtvrtek 26. července 2007

Odjezd na dovolenou

Odjíždět na dovolenou jsme měli ve čtvrtek o půlnoci. Čili normálka den v práci, pak dobalit vše, co jsem nezvládla den předtím a přivítat Janku s Dájou, které přijedou hlídat dům (snad).

Jak už to bývá, pochopitelně se do toho ještě něco přimíchalo, aby nebyla nuda. Tentokrát to byla moje maličkost v podobě slavné rádiové moderátorky (aspoň teda na 1 hodinu ;o)), déle mne nenechali). Ti, co poslouchají Expres Radio už možná někdy slyšeli o projektu ExpresYourself, kde se může přihlásit kdokoli (čili s-prostý lid) a odmoderovat si svou hodinu slávy (playlist si tvoříte sami). Takže na tohle já jsem se přihlásila (už nevím kdy) a asi více než před měsícem jsem to byla v rádiu nahrát. No a dneska to zrovna pustili. Pak už jen vyřešit, jak DĚSNĚ NENÁPADNĚ dostat všechny k rádiu. Skalákovic jsme přemlouvali půl hodiny, Jance jsme psali na mobil, který si nechala u nás na stole (naštěstí jsou Nehvizdy malé, takže se z průzkumu té naší vísky stihli vrátit včas). Míša pak ještě smskoval na všechny strany. Co vím, tak se chytli hlavně Danouš a Lumča. Raďa bohužel zrovna nebyla u PC. Škoda. Určitě by ji můj hlas v té daleké Africe pobavil ;o))

No byly to nervy, byly tam i nějaké chybičky a nervozita vyhrála, takže bylo poznat, že je to čtené (holt chybí mi ty roky praxe), ale jinak zajímavý zážitek. Doporučuju všem. Osobně jsem teda měla tu čest vidět reakce Skaláka, Verun, Janky a Dáji. Pochopitelně jsme dělali JAKOŽE NIC a měli puštěné rádio. Všem to trošku trvalo, než uvěřili svým uším, že to mluvím opravdu já, i když sedím s nimi v místnosti ;o)) Na závěr jsem sklidila potlesk ;o) Děkuji všem! Doufám, že jste se taky aspoň trošku pobavili.

Mezitím jsem teda nějak dobalila tašky s hrami, jídlem atd. Převlékla jsem holkám povlečení a už jsme v podstatě čekali na Vránovy. Ještě jsme si to trošku zkrátili výborným příspěvkem na idnesu – žebříčkem nejtrapnějších videoklipů – nasmáli jsme se všichni docela dost.

Vránovi nakonec přeci jen dorazili. Takže ta dovolená fakt nebyl žádný Vrána-vtip??! Za to akce s rakví jo. Nějak nám to všechno, včetně nás, vešlo do auta. Takže rakev do Chorvatska nejela a dala si týden hezky u nás v Nehvizdech. A tak začala naše velká pouť za chorvatským sluníčkem. Po ČR řídil Danouš, takže my ostatní jsme mohli v klidu spinkat. Během cestování i tankovacích/čůracích pauz se nic zvláštního nestalo. Veselé historky přišly na řadu až na celnici.

Tak nějak nám totiž nesvítilo jedno světlo. (Tím se vysvětluje, proč na Danouše již delší dobu protijedoucí vozy blikaly.) Na české straně nás na to jen „zdvořile“ upozornili. Danouš se rozhodl, že to riskne, že to u Rakušanů projde… Ale oni nejsou zas tak blbí. A hlavně jsou docela nekompromisní. O tom, že jsme neměli reflexní vestu a riskovali tak pokutu, ani není třeba mluvit, že. Každopádně jsme rakouskou celnici vzali velkým obloukem a hurá zpět na benzínku vyměnit světlo. Akce trvala všehovšudy okolo 45 minut, využili jsme nápovědy z manuálu, přítele/servis na telefonu, rady všech členů posádky a také energii sbalenou na cestu v podobě řízků. Nakonec se to Danoušovi přeci jen povedlo vyměnit a mohli jsme pokračovat v cestě směr Chorvatsko. Ale to už byl v podstatě pátek…

Žádné komentáře: