Letiště a moravské grilování

Ráno jsme měli neobvyklý budíček… Malý Luka má - jako všechny děti - rád ranní vstávání ;o) Míša a Fraser dospávali včerejší skotskou Whiskey, tak jsme se s Evkou pustili do koupele toho našeho budíčku. Naše vana je úúúúžasně velká, ale Luka je na ni úúúúúžasně malý, takže nezbývalo než že jsem šla do vany s ním, přidržovat, aby nespadl, a Evka jej umývala. Šlo nám to výborně a Luka byl jak ze škatulky. Pak jsme v klídku posnídali a než Evka všechno sbalila, dali ještě nějaké ty cviky na nohy a apod. ;o)) Taky jsme Evce pustili malou ochutnávku stužkováku, který si – sice s krajním odporem, je to krajanka – odvezla s sebou. To bude mít jednou pěkný večer u televize.

Pak jsme se – my úchyláci, co zbožňujeme letiště a letištní halu – jeli Evku, Frasera a Luku doprovodit. A to až ke gates, dál už nás překvapivě nepustili… No snad někdy brzy třeba někam poletíme.

Cestou zpět jsme udělali ještě průzkum zahradnictví a sportu. Protože Míša by fakt chtěl na zahradě rybíz (a Verun meruňku). Nicméně ovocné stromky prý se sází až na podzim ;o)), tak jsme zatím zakoupili jen klematis. V tom vedru dostal v autě dost zabrat, tak snad to přežije. Ve sportu si Míša koupil ploutve na dovolenou, protože to přeci nejsou žádné pičoviny, že jo Danouši ;o)) A pro sichr jsme si oba vzali botičky proti ježkům. Minule to prý Míšovi stačilo, znovu už bodlinky v chodidle prý mít nechce. Počasíčko bylo čím dál tím tropičtější a hlad čím dál tím větší. Takže už jsme spěchali domů. Ještě teda zastávka „na ministerstvu“, kde dneska podávali výýýborné koláčky – na žízeň. Později jsme zjistili, že to byla finta, jak nás přemluvit k přemístění mega-šutrů na zahrádku k založení skalky. Ale stálo to za to.

Doma jsme pak různě poposedávali venku a doma a tak… Chvíli jsme i pleli trávníček, pak přišla Skalákovic návštěva, která měla původně zůstat i na grilování. Ovšem jejich dítě prý na to bylo příliš živé. Naloženého masa bylo hodně, takže jsme narychlo svolali klasickou moravskou skupinku a Jiřík, Gonza a Líba nezklamali. Za odměnu se s námi dobře najedli (doufám) a naučili se řádně kydlit či self-kydlit. To přeci stojí za to, ne?!?! S Míšou jsme si pak ještě "romanticky" poseděli na houpačce. A dřív, než jsme úplně usnuli, jsme se přemístili domů do postýlky. Abych nezapomněla, před příjezdem "moravské skupinky" jsme stihli ještě zasadit zakoupený klematis. Snad se uchytí!!