pátek 6. července 2007

MFF KV – den druhý

Dnes si dal Míša ranní vstávání, aby smskami objednal lístky na sobotu (start objednávání v 7.00). Nevyšlo to sice hned napoprvé, ale zarezervovali jsme se na 2 filmy, o které jsme měli zájem, a na 1 náhradní výběr.

Teď teda v klídku vstávat a na snídani, od 9 máme první představení - Cesta za svatým Diegem. Nečekali jsme, že snídaně v hotelu bude natolik „výživná“. Ale evidentně byla, protože „paní Ruska“ si několik vzorků z široké nabídky odnesla v pečlivě připravených plastových kelímcích v igelitové tašce. Nezalekla se ani přemisťování salátu, jen tvaroh – nebo co to bylo – si (děsně nenápadně) snědla přímo u stolu. Počítáme, že to měla výslužku na celý den, možná i na trochu déle. No nic… nás čekala ještě dlouhá cesta za svatým Diegem (Maradonou). Lehce úsměvný film o prostých lidech s tak trochu jiným životem, než na jaký jsme zvyklí v Praze ;o) Však to znáte, fanatismus i hory zdolává.

Nicméně další filmy nás čekaly až k večeru, tak ještě vyzvednout lístky na sobotu a hurá do Bulváru. Cestou jsme zkusili ještě nějaké nákupy – takže máme s Jankou nějaké to tričenko a já dokonce zbrusu novou čepici! I dnes jsme se v Bulváru řádně nadlábli. Takže na tradiční palačinky už nezbylo místo :o(( Proto padl návrh, uspořádat dnes palačinkovou noční výpravu. Ovšem, zatímco Míša pilně trávil oběd a snažil se vyležet co nejvíce efektu z toho draze zaplaceného hotelu a já imitovala práci na analýze, Janka simulovala zdravotní procházku. Z té se později vyklubala regulérní Cesta za svatou palačinkou!!! Ať je to jak je to, hlavně abychom byli včas v kině Čas na Podoby fíkovníku. Toť pro nás asi hvězda letošního festivalu (z toho co jsme viděli, tj. z 8 shlédnutých filmů). Takový ten obrazový film, který nedává moc smysl, o to více však upoutá vaši pozornost.

Ovšem abych nezapomněla, štěstí, že jsme vyrazili s předstihem, protože cestou na představení Míša při běžné kontrole luxusně zaparkovaného autíčka objevil za stěračem lístek. A nebyl to jen tak obyčejný lístek, byl to lístek od místní Policie. Nastala malá panika, co teď…naštěstí jsme na kolonádě objevili místní strážníky, které Míša slušně poprosil o radu, co se vzniklou situací a kde se teda vlastně může stát. Zjištění, že prakticky celé centrum je zónou, kde se nesmí parkovat atd. atd., jej stálo 200,- Kč (prý že má šťastný den, více papírků v bločku už nebylo). Takže před filmem ještě proběhlo přeparkování na naše tradiční festivalové místo nad Thermalem u nemocnice. Po fíkovníku jsme stihli ještě rychloobčerstvení na mostě, nějaký ten stejčík se do nás prostě vešel ;o) a pomalou procházkou hurá do divadla na další film. Letos prostě vše zakončujeme v divadle, neboť je to VELMI POHODLNÉ místečko. I dílko Bez slitování bych zařadila na přední příčky top nejlepších shlédnutých filmů. Sice tradiční příběh publikem oblíbeného nájemního vraha zamilovaného do dívky z dětství, kterou je velmi překvapivě slečna prostitutka, která se čistě náhodou zrovna objeví v jeho životě se smutným příběhem o zneužívaní – jí, dcerky a už nevím, jestli i dcery té dcerky… whatever… každopádně příběh nenudil, dialogy se celkem povedly, takže díky autorům a možná i těm Míšovým prospaným odpoledním hodinám, jsme byli relativně schopni zrealizovat zamýšlenou půlnoční výpravu na palačinky. Což jsem si dovolila říct nahlas, bohužel jsem byla pochopena jako iniciátor, který má na palačinku velkou chuť, a nikoli jako člověk, který pouze konstatoval své fyzické schopnosti a možnosti, co se cesty týče. No nakonec se Janka s Míšou obětovali a ve 3 lidech jsme 2 palačinky přeci jen dali. Ale pak už hezky do hajan, myslím, že to bylo tak akorát.

Přikládám trochu fotodokumentace:


A teď už jen info o filmech:

Cesta za svatým Diegem
El camino de San Diego | The Road to San Diego
9:00 Velký sál
Argentina, 2006, 98 min

Když v zimě roku 1952 Eva Perónová zápasila v Buenos Aires se smrtí, rozpoutala se vlna nesčetných demonstrací. Davy obyčejných Argentinců se snažily přispět k její záchraně a dostat se do její blízkosti. Stala se pro ně právě takovým nedosažitelným symbolem jako o půl století později legendární fotbalista Diego Armando Maradona. Poté, co byl 17. dubna 2004 hospitalizován v Buenos Aires kvůli srdeční příhodě, zopakoval se stejný fenomén až nábožné adorace. Protagonista Sorinova příběhu, mladý lesní dělník „Tati“ Benítez, věří, že když se mu podaří dostat do blízkosti Maradony a poznat modlu osobně, i jeho život se změní k lepšímu. A tak naivní poutník podniká cestu ze zapadlého městečka na severu Argentiny napříč pampou, aby svému idolu osobně předal kuriózní dar...

Podoby fíkovníku
Ichijiku no kao | Faces of a Fig Tree
18:30 Kino Čas
Japonsko, 2006, 94 min

V zahrádce u domku Kadowakiových roste fíkovník, který dosud neměl plody. Dcera Jumo na něj zavěsí fotoaparát a samospouští vyfotografuje při jídle otce, matku, mladšího bratra a sebe. Rodina vede poklidný, spořádaný život. Otec, který pracuje na stavbě, se však jednoho dne odstěhuje do holého bytu. Chce mít blíž do práce, kde po nocích napravuje chyby svých kolegů. Pracovní úsilí však zaplatí smrtí. Matka, která se dosud starala jen o domácnost, musí po pohřbu začít znovu... Pozoruhodný snímek je autorským debutem japonské herečky Kaori Momoiové, která napsala scénář podle stejnojmenného románu na pokračování a podle čtyř povídek. Skládá se ze sledu vytříbených a místy poněkud záhadných obrazů, provázených minimalistickou elektronickou hudbou. Pozornost na sebe strhává zejména Kaori Momoiová v roli matky, fixované jen na péči o domácnost.

Bez slitování
Ye-ui-up-nun-gut-deul | No Mercy for the Rude
22:00 divadlo Karlovy Vary
Korejská republika, 2006, 113 min

Killa nemá pořádné jméno a nemluví. Vyrostl jako sirotek a čas tráví sledováním koridy, pojídáním ústřic, psaním poezie a zabíjením. Nájemným vrahem se stal proto, aby jednou mohl zaplatit operaci, která by mu vrátila řeč. Pro svou „práci“ si vytvořil vlastní pravidla – zabíjí jen zjizvené a pokřivené. Když se z Killy, malého chlapce z ulice, a z She, bezprizorní dívky z baru, stane zvláštní rodina a Killa si začne zvykat na nové něžné útočiště, přichází poslední zakázka. Snímek o totálním outsiderovi, který touží někým se stát a najít své místo ve světě, je variací na bojové filmy, jež jsou v Jižní Koreji populární, a je také jakousi odpovědí na tvorbu Tarantina a na Jarmuschův film Ghost Dog - Cesta samuraje. Hlavní roli ve filmu plném evropské vážné hudby, bizarních lokací, násilí i lehkých vtipů a ironie neodolatelně hraje Shin Ha-kyun. Dokázal skvěle ztvárnit obě polohy postavy – drsného zabijáka i dojemného snílka.

Žádné komentáře: