sobota 14. července 2007

Colours of Ostrava - den třetí

Pro náš však především den plný návštěv. Po 11 hodině se nám podařilo vyrazit (před tím Míša pracoval a já s mamkou jsme upravovaly povlečení na peřiny). Nejdříve zastávka u Zuzky, holky prostě potřebují publikum ;o) na víc jsme se v tom horku už stejně ani nezmohli. Pak cesta do neznáma, čili do Dolních Domaslavic za Káťou a Robertem. Mají to tam moc hezké! Domeček jedna báseň. A to mají ještě kus pozemku, na který by se vešly ten náš i Skalákovic domek, a to i se zahradou. Hlavě se jim tam ale děsně hodí ta opilá orchidej, kterou jsme jim dovezli. Je to teď nová móda, zalívat květiny slivovicí. Taky byste měli vyzkoušet, co to udělá!

Poté jsme – s mírným zpožděním – dorazili za Lumčou a Jankou (a Klárkou). Už 5 dní si Klárka dává na čas. Tak jsme s nimi zhruba 2 hodiny čekali, jestli si to náhodou nerozmyslí. Při té příležitosti jsme jim všechno snědli a vypili, takoví jsme my návštěvníci!

Na Colours jsme se dostali nějak kolem 19 hodiny. Právě na Gipsy Kings, následně Dana Bártu a následně Tata Bojs ;o) Večer už bylo teplé počasí příjemné, jen kdyby se na festival lidi nechodili vykecávat... Můj oblíbený Bárta se zrovna na pódiu snaží a já neslyším nic jiného, než že "ze zeleniny člověk nepřibere, že je třeba jíst něco pořádného…bla bla bla blabla" – tak tyhle starosti bych fakt chtěla mít!!! Tyhle – evidentní fanoušky – vystřídal borec, který se do telefonu asi půl hodiny snažil navigovat svého zřejmě stejně festivalem „unaveného“ kolegu. "Stojíme vedle stanu zvukařů, to jsou ti, co pouští zvuk, tam jak jsme se v poledne schválně schovávali tomu_a_tomu..." – řeknu vám, když to slyšíte po dvacáté, vraždili byste! Počítám, že ten borec, co tam následně bezradně pobíhal dokola a rozhlížel se na všechny strany, byl onen volaný chudák, kterému mezi tím pochopitelně partička zdrhla zase někam jinam. Ještě že na tatáčích se nikdo nevykecával a všichni způsobně zpívali a tančili. Hurá! Tak to má vypadat! Domů jsme dorazili kolem 3 hodiny ranní, neb Martince jsme se nedovolali, a tak na plánované přespání u ní bohužel nedošlo. A mohli jsme mít rekord v počtu navštívených v jednom dni. Snad příště!

Žádné komentáře: