17. listopadu je státní svátek a my se rozhodli uskutečnit naši (letos zřejmě poslední) cestu na Moravu. Přeci jen 3 dny volna jsou více než 2, tak bychom toho mohli více stihnout. Raďa zůstala v Praze, 18. 11. odlítala za Ianem do Londýna.
V pátek jsme stihli pálení listí u Veličkových (výborná záležitost) a večer jsme navštívili Zdeněčka (toho času doma sám, mamka byla na školení). U příležitosti opožděné oslavy Zdeněčkových narozenin jsme si otevřeli lahvičku vína. V sobotu jsme stihli nějaké malé nákupy, především ve F-M (stánek s koženými výrobky byl tento víkend nesporným vítězem). Při té příležitosti jsme tradičně pozdravili Roberta. Káťa v práci nebyla. Nicméně kolaudace u Káti a Roberta je prý možná – pokud si ovšem doneseme něco, na čem budeme sedět. Pak už jsme dorazili k taťkovi na oběd, popřát k svátkům či narozeninám, které jsme dříve nestihli vyřídit. Uskutečnili jsme také výlet do cukrárny. Ovšem původní varianta u nádraží byla zavřena. A ovocno-zmrzlinové poháry pro holky evidentně moc nejsou. Aspoň víme pro příště ;o)
V neděli už jen výlet do Kopřivnice do muzea automobilů. Tentokrát se Zuzkou, Láďou, Jankou a holkama. Muzeum si zřejmě nejvíce užili Míša s Láďou. Míšovi se nejvíce líbila Tatra z expedice kolem světa -> jo vzpomínky bývají silné. (Za odměnu, že nezlobil, mu Janka koupila model, který si asi časem z nostalgie slepí.) Zbytek byl odměněn obědem ve staročeské restauraci v Lískovci. Já jsem za odměnu měla povoleno po Terezce dojíst polívečku. Jídlo bylo výborné a bylo ho hodně. Odvážně jsem se pustila do kuřecího na smetaně s kyselým zelím… Kombinace překvapivá, leč velmi chutná. Byla fuška to sníst všechno. Ostatní si dali nějaký špíz. Míša si stěžoval, že má menší porci než ostatní. Stejně jako ostatní si pak zbytek nechal zabalit ;o) Takže pak měli u Prachařů i Veličků ještě chutnou večeři.
Pak už jen rozlučka u všech a hurá zpět na Prahu. Tentokrát jsme nevezli jen samotného "pána z ministerstva", ale také Lukýna a Tomáše, kteří si toho v autě měli tolik co říct, že jsem mohla zůstat sedět celou cestu na předním sedadle. (Aspoň jsem se zase trošku posunula v Lumines, z čehož měla radost i Janka. ;o)))
Žádné komentáře:
Okomentovat