Pracovní týden za námi a vánoční besídka před námi. A je třeba se na to všechno řádně připravit. Míšovi se po dlouhých peripetiích podařilo sehnat formičky, takže - vážení – včelí úly letos budou! A taky že jo. Začalo se hromadným nakupováním v Hypernově – šlo nám to skvěle, systematicky jsme obsadili všechna strategická místa (to znamená, že jsme poslali Verun do fronty na sýry a následně salámy – tam jsme ztropili scénu o „nemožných lidech, kteří chtějí všechno vykoupit a neskutečně zdržují prostý lid“). Práce byla rozdělena spravedlivě. Míša má na starost včelí úly, Verun šneky, Péťa vaječný koňak a já „tradiční“ pomazánky. Šlo nám to báječně. Ještě pár takových oslav a bude z nás sehraný tým, který by nikdo nepřekonal.
Každopádně když Míšu přestalo bavit vážení na kuchyňské váze a výroba malých úlků, zbavil se své zodpovědnosti několika posledními megaúly. Já, Verun i Péťa už jsme měli také téměř hotovo (i přesto, že jsme se se Skalákem snažili o maximální vytížení našeho kuchyňského robota). A zbyl čas na sestavení a zdobení stromečku. (úkol trochu nelehký, neboť nám chyběla jedna noha umělohmotného stromku a světýlka) Nakonec se vše vyřešilo a byl sestaven stylový stromeček s přírodními ozdobami (pomík, jablko, sláma, cukroví) a červenými baněčkami. Prostě nádhera. Světýlka nám zůstala za úkol na zítřek.
Jen připomenu, že tento den jsem ráno uskutečnila marný pokus o připojení na stavební elektřinu. Při návštěvě Nehvizd jsem zjistila, že se tam pan Šimeček neukáže a že bez souhlasu pana Růžičky stejně nic neudělá. Nebudu popisovat, jaké nacvičování s auty (abych se tam měla jak dopravit) tomu předcházelo. Prostě klasika. Verdikt pana Růžičky tento den zněl "v pondělí se o tom s panem Šimečkem pobavím". Co na to říct…
Žádné komentáře:
Okomentovat