rozloučení s atlasem

Změna je život, a tak jsme 23. 8. s "atlasáky" poseděli u příležitosti ukončení mého působení v této společnosti. Závěr byl překvapivě příjemný a rozlučka se myslím pěkně vydařila. Do půlnoci se mnou (dcerou školníka) pár lidí posedělo v Kabinetu, menší skupinka se pak vydala protáhnout tělo do Infinity. Menší účast nám měl zřejmě vykompenzovat Ozzy, který se k nám přidal na křižovatce u Nákladového nádraží. Držel se nás celou cestu po kolejích. Setřásli jsme ho až před Atlasem, kde jsme šli "uložit" dárek. V Infinity se nám snažil "tanečky" zkomplikovat Petr (VyVolený II.) a jeho "skupinka", kteří nám doslova házeli drinky pod nohy... Nenechali jsme se odradit, takže mne ve čtvrtek pěkně bolely nožičky. (přeci jen už nejsem nejmladší a tolik pohybu najednou se holt projevit musí)
No ale to už by asi stačilo, teď už jen pár foteček do archivu.