Čtvrtek jsem ještě ustála, ale v pátek mne zachvátila panika a neutuchající touha ukázat svůj zanícený zub paní doktorce. Vyvolalo to drobné domácí neshody a než bych čekala ještě déle, rozhodla jsem se jít do ordinace i s dítětem. Bohužel nás nikde nikdo nechtěl. Jedna zubařka na dovolené odkazuje na druhou, která je „tamtéž“, odkazujíc na třetí, která je „bůh_ví_kde“. A hledejte v dešti s dítětem jehlu v kupce sena, že ;o) A na Karlák, tam se mi moc nechce a každý koho jsem dnes potkala, mne v tomto názoru jen utvrdil.
Takže „za hrdinku“ a k doktorovi až v Ostravě? Ano…ale rozhodně už dnes v noci po přesunu do Beskyd, protože bolest se stává nesnesitelnou a paralen velmi slabým článkem této skládačky. Ještě že se mně mamce a Zdeněčkovi zželelo a odvezli mne. Paní na noční službě byla dle předpokladů nevrlá a na slovo skoupá. Takže jak jsem předpokládala. Očistit, zadrenovat a spát. A bolest přetrvává :o((
Žádné komentáře:
Okomentovat