Program, předem neznámý, se rýsoval postupně:
V sobotu už měla valná část rodiny program (Tomečkovi oslavu u nevlastního bráchy, Juchelkovi oslavu výročí svatby babičky a dědy z Jevíčka, Prachařovi mikulášskou besídku). Besídky jsme se původně chtěli zúčastnit, ale spaní mladého pána je teď nevyzpytatelné, čili jsme ji už nestihli. Tak nezbylo než vyrazit na návštěvu za tetou Janushkou. Což je pro Fílu stejně nejoblíbenější program ;o)
V neděli už byl domluvený oběd u Veličků. Prachařovi se přidali, takže bylo zase dětí jako smetí. Malý sice po obědě odpadl, ale probudil se sám v cizím pokoji a bylo slzavé údolí :o( Tatínek potřeboval vyrazit na vlak do Prahy. Všechno bylo špatně. Tak nakonec ze všech operativních programů vyhrála cesta s tátou na nádraží. Snad nám Veličkovi i Prachařovi rychlý úprk odpustili. Vlak jsme stihli, stejně jako nějaké ty slzičky. (Dobrá…slzy byly, kam se podíváš ;o), vždyť jsme vlastně poprvé byli delší dobu bez táty!) Fíla chtěl pořád „TAKY DOMŮ“. Skoro to vypadalo, že nastoupí do vlaku a odjede. Chtěla jsem náladu vylepšit účastí na rozsvícení vánočního stromečku, ale jak se později ukázalo, ve Frýdlantě se nic takového nedělá a ostravickou slávu jsme prošvihli. Nakonec to vypadalo, že je malému stejně nejlíp dole u babičky, kde se pustil do pečení, hraní a dovádění…
V pondělí dopoledne jsme se vypravili s dědou Zdenečkem do města pro nutné nákupy v potravinách i lékárně. A hlavně u babičky v drogerii ;o) Odpoledne bylo domluvené u taťky. Tam jsme si nejprve užívali večerní sněžení, následně kontrolu Lukášových autíček.
Úterní dopoledne jsme pro změnu strávili u Zuzky. Zásoba hraček je tam výborná, takže úspěch u Fíly zaručen. Po poledni to vypadalo, že panáček odpadne, a ono nic. Ani cesta autem nezafungovala. Zábava trvala až do půl šesté, ale takhle brzy se spát nechodí. Takže pak ještě další šichta a spát se šlo až kolem půlnoci. Paráda!
Středa dopoledne byla věnována nákupům. Zase jsme si vzali na výpomoc dědu Zdeněčka. Potřebujeme se sice ještě trochu víc sladit, ale to se poddá, až přijede do Prahy/Nehvizd trénovat. Každopádně dárečky jsme nakoupili oba dva. Takže plánované návštěvy u Zuzky a taťky jsme měli vyřešené. Dárky budou. Jen je ještě dopravit na svá místa. Protože ačkoli to ještě dopoledne nevypadalo, začalo odpo sněžit a sněžit a sněžit a cesty byly čím dál víc zaváté a zaváté. Ještě že jsou zde řidiči klidní a ti slabší se v takovém nečase ven vůbec nevydávají. Takže jsme nakonec u Prachařů dárky předali. Ale nezdržovali jsme se příliš dlouho, abychom ještě zvládli odjet ;o)
Čtvrteční odpoledne jsme strávili u taťky. Nakonec jsme vyrazili celkem brzy, protože Fíla zase ignoroval polední spaní. Kolem 15 hod jsme byli tam. Chvíli jsme čekali na ostatní, ale pak už jsme si hráli a hráli. Jen kolem 17 hod jsme museli vyrazit zpět domů, protože únava začínala být velká. Pochopitelně to malý zalomil hned v půli cesty. Následoval přenos do postele a balení na zítřejší cestu domů do Nehvizd. Velkou část věcí jsem už rovnou naložila do auta, no a pak se malý vzbudil a začala nám další část služby ;o)
V pátek dopoledne jsme vše dobalili a přesunuli se na Ostravici na oběd. Opět vydatně sněžilo a cestování nevypadalo moc bezpečně. Ale v neděli hlásili ještě větší nápor sněhu, tak abychom tady nezůstali do jara, že ;o)) Po příjezdu na Ostravici jsem se těšila, že nejhorší část cesty je za mnou a ty hlavní už budou jen lepší. To bych si ovšem nesměla u mamky zapomenout mobil. A bez něj se člověk zas tak úplně neobejde, že. Tak ještě jednou do Frýdlantu a zpět. Pak rychle nakrmit dítě, naložit věci. Přeci jen už bylo pozdě a auto bylo dost plné…no štěstí, že jsme nejhorší stání chytli před Novým Jičínem, kde nám malý zrovna spinkal. A prospal by toho možná i víc, ale základní potřeby jsou nevyhnutelné a zastávky na čůrání nutné ;o) Zvládli jsme to i tak dobře. Sice se malý nejprve odpočinkové zastávce u Mekáče bránil, pak si ale statečně pochutnával na „marmeládce“ (rozuměj omáčce Delux). Člověk by si řekl, že hranolky u dětí vedou, ale my potřebovali jen 3-5 kousků, pomocí nichž jsme dopravovali tu výtečnou „marmeládku“ do bříška. No nic, dlouho tady zas nepůjdeme ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat