Konečně došlo na dlouho plánovanou návštěvu u Markétky. Sice jsem to musela před dítětem prezentovat jako prohlídku Matýskových hraček, ale prošlo to a mohli jsme vyrazit. Překvapivě ještě před obědem. Ale už jsme dlouho vzhůru, tak proč ne.
Fíla vydržel vzhůru celou cestu a u Markétky se pak vrhnul na slibované Matýskovy hračky. Nejprve si Matýsek hájil své teritorium, ale nakonec se kluci nějak podělili. Což teprve, když šel Matýsek spát, to měl Fíla prostor pro realizaci a postavil ze všech autíček, co nezůstala v pokojíčku, tradiční dlouhou řadu. Po té namáhavé práci se však dostavila únava i u něj a došlo na „(od)polední“ spaní. Sice s pauzami, ale spalo se dlouho až do 17 hodin :o((, což byl trošku problém kvůli cesty zpět. Nicméně chvíli jsme si ještě hráli, nakonec i se sousedovic Davídkem (tuším), pak panáček zahlásil "domů, za tátou" a museli jsme vyrazit.
Pochopitelně na spaní v autě nedošlo, a aby to nebylo příliš jednoduché, tak byla ke všemu u Štěrbohol bouračka a my stáli už někde od Hostivaře. „Mamííí, můžem jet“…“Ne Filí, bohužel nemůžeme, auta před námi stojí a my musíme jet stejně rychle jako oni, není kudy je objet, jiná cesta není.“…“Mamí, tady je cesta, můžeme jet.“…a co myslíte, jak dlouho si tak člověk postojí v koloně a jak dlouho dokáže odpovídat na stejnou otázku???
Žádné komentáře:
Okomentovat