...a byla svatba! Vlastně málem nebyla, kdyby hned ve středu večer nevyrazili Míša se Zdendou a Raďou na Mochovské letiště, poslat do Londýna Ianův rodný list, aby tam na něj dali ostravickým úřadem požadovanou apostilu. Ale to je zkrátka taková ta veselá historka, na kterou bychom si jednou rádi vzpomněli ;o)) Každopádně jsme díky tomu mohli v sobotu ráno s „lehkým“ spánkovým deficitem říkajícím „nikdy neopouštějte své dítě, pozná to!“ a klasickým bejbinovským dvouhodinovým zpožděním (oproti původnímu plánu) kolem 11 vyrazit na hotel Zlatý orel. Zrovna zde, v beskydských horách, si totiž má sestřička Radka řekne s Ianem své „ano“. Nebo ne?!?! U česko-anglické svatby jeden nikdy neví. A tak jsme to pro jistotu byli všechno zkontrolovat a taky tak trošku dosvědčit.
Ačkoli to někdy vypadalo na stresující chvilky, globálně běželo všechno jako po másle. Taťka vydražil nevěstu, pan oddávající se uvolil všechno podepsat, koláčky byly výborné, svíčková ještě lepší a hosté se bavili (teda aspoň v to doufáme). Však můžete sami zhodnotit podle fotografie nebo raději celé fotogalerie na svatba.velicka.com. Já jsem kontrolovala cvrkot a dění zhruba do nějaké deváté hodiny večerní, pak jsme se museli s Filípem před hlasitou hudbou schovat na pokoji. Myslela jsem si, že se taky trošku dospíme ;o) Ale nějak nám tam pořád někdo chodil, takže se vyspinkal jen Filípo. Tak jsem aspoň měla možnost, si poslechnout pěvecké výkony přítomných, neboť „obyčejné“ tančení velmi brzy nahradilo karaoke, a „zvuky“ se hotelem nesly až do 3 do rána, kdy jsem si dala i já 2 závěrečné songy a svatbu tímto „slavnostně prohlásila za ukončenou“ ;o). Přeci jen, jak Robert říká, každá správná oslava trvá do 3!
Tak zase někdy příště…kdopak se to asi tentokrát bude obětavě zbavovat svobody?!?!?
Žádné komentáře:
Okomentovat