Dnes přišla toho našeho vrabčáka zkontrolovat paní doktorka. Vzhledem k přetrvávajícím mrazivým dnům se rozhodla dorazit k nám domů. Každý správný rodič ví, že jakékoli časové plány a snaha nakrmit mimino tak, aby bylo vzhůru a ready zrovna v době návštěv, jsou věci za hranicí fantazie. A tak jsme kojili chvíli před tím, než paní doktorka potvrdila svůj příjezd. Nicméně díky pražské dopravě a možná i jiným faktorům nakonec ten náš drobeček stihl prospat aspoň tři čtvrtě hodiny, než přišla řada na jeho podrobnou kontrolu.
Rozespalého jsme jej začali rozbalovat, aby byl paní doktorce k dispozici. Možná to bylo naše jediné štěstí, neboť si bobiš tím pádem nestihl uvědomit závažnost celé situace a vzpomenout si, že v těchto situacích se obvykle projevuje hlasitým řevem. Paní doktorce se předvedl v celé své kráse a aby bylo sicher, že všechno funguje jak má, tak se na přebalovacím pultě i počůral. Whatever. Už jen zvážit a můžeme ho znovu zabalit. Malý je asi po tatínkovi a „jede na dietu“ už od mala, takže se pokusil váhu ošálit dalším močením. Bohužel zatím netuší, že když to načůrá na sebe, na váze to nic nezmění. To mu budeme muset ještě vysvětlit. Každopádně váží už víc, než při porodu. Tuším nějakých 3,79 kg.
Pak jsme si s paní doktorkou ještě chvíli povídali při kojení o různých „mateřských“ zajímavostech, vyřešili jsme snad i problematiku dudlíků a paní doktorka se nás optala, zda už se u malého vyskytují nějaké delší spánkové intervaly. Bohužel jsme zatím nic podobného nevypozorovali. Ba právě naopak :o(( Evidentně byl problém v tom, že bobiš netušil, že má něco podobného aplikovat. Po návštěvě paní doktorky to totiž ve 19:30 hodin zalomil a ještě v 0:30 vypadal, že bude tvrdě spát dál. Pohodlní rodičové se však rozhodli jej před svým odchodem „na kutě“ vzbudit a nakojit. A co jim bylo odměnou?? Po tak dlouhé době je pochopitelně potřeba Filipa přebalit. Rozděláme plínu, zvedneme nožky a slyšíme první varovné prdnutí. No nic, stejně se při každém kojení pokadí. Tohle je prostě jen příprava. Vyhodíme starou plínu a nachystáme pod malého novou. Opět zvedneme nožky a opět stejný zvuk, tentokrát i s malým „bobkem“. S tátou na to koukáme a zvažujeme, zda plínu nechat či vyměnit. „No nebudeme na Filípovi šetřit, dej tam další,“ rozhodl táta. A tak jsme zvedli nožky, dali další a zvukové a další efekty, které následovaly snad ani nebudu popisovat. Tohle prostě Filípo „posral“. Totálně. Následovala další plína a rozhodnutí o downgradu novorozeneckého komfortu v zájmu snížení spotřeby plen. A tak my tady žijeme! Aspoň že jsme se dobře vyspali, protože s čistou plínkou malý vydržel další 4hodinovku. Hurá!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat