Nejdříve dělal vlny, abychom dali vědět hned, ne až po dvou měsících, jako tomu bylo, když jsme se brali, a pak Honzík předstíral, že má plno práce a nemůže se k nám dostavit. Bůh ví, co to bylo za práci (zatím nám to, ani po skleničce vínka, neprozradil). Každopádně v sobotu večer dorazil jako na koni. Nezapomněli jsme mu vyřídit pozvání na narozeninovou oslavu od Čejkových (dopoledne se zastavili, doladit „přípravy“, z naší strany to bude tentokrát velmi jednoduché, už teď všem ostatním moc a moc děkuju). Jó a když jsme u Čejkových, škoda, že Míša stihl vyfotit pouze Janičku „huštající“ malého Filípa (padla totiž stížnost, že Iva už houpala a Janička ještě ne :o(( to je tak, když dorazí jenom na chvíli a zrovna na kojení, žádný jiný záměr v tom nebyl ;o)). Každopádně Tomáš má stylové medvídkové pyžamko, které se v případě potřeby nebojí sladit s pohorkami a péřovou bundou. No, snad tento model hned tak nezahodí a budeme mít možnost jej někdy příště zdokumentovat.
A ještě zmíním, že měli dneska Míša a Filípo "kočárkovou" premiéru. Vyrazili sami po poledni zhruba na půl hodinky. Míša se vrátil s totálně promrznutýma rukama, prostě "ani psa by ven nevyhnal, ale manžela s kočárkem ano ;o))". Každopádně to kluci zvládli a zařadili jsme se tak mezi "tradiční rodinky" se sobotním tatínkovským kočárkovým hlídáním. Ale zpět k Honzíkovi…zatím Filípa jen z povzdálí sleduje a až bude potřeba, tak prý se do akce vloží. Filípo se nenechal zahanbit a svému „velkému bráchovi“ předvedl, jak si například může načůrat do vany, když chce apod.
Večer pak ještě dorazili Skalákovic, posedět u vínka „u příležitosti Honzíkových narozenin“, a dohodlo se, že se pustí nějaký japonský horor. Kvalita zřejmě nebyla vysoká, Míša usnul už při úvodních titulcích (s naším malým Filípem to určitě nemá nic společného ;o)). Jako aktivní diváci tedy zůstali Skalák s Honzíkem. My s Verun se snažily aktivně nekoukat, jen občas nám omylem ujelo oko :o(( Bohužel vždy v případech, kdy byl „malý kluk pod stolem“ apod. Nicméně, když jsem tak poslouchala naše „aktivní diváky“, přemýšlela jsem, jestlipak existují horory pro nevidomé. Kluci totiž celý film neustále komentovali větami typu: „…no tak tohle by šlo natočit určitě lépe….ale i tak mi to stačilo“, řekl vylekaný Honzík. „V americkém filmu už by byl detailní záběr, jak se kouká přímo do kamery…aha, tak jim to jen trochu dýl trvá“, poznamenal Skalák. To by se možná na trhu ujalo, nemyslíte. Ale teď už schovat pod peřinu, beztak tam na nás čeká taky nějaká příšera. Teda mne konkrétně už pěknou chvíli ano ;o))
Žádné komentáře:
Okomentovat