První velké cestování

…a taky že ne… Ačkoli jsme vstávali už kolem 6 (ani nevím, jako kolikáté kojení se to dá označit ;o)) a začali postupně přemisťovat kufry, tašky a další tašky do auta, čas odjezdu byl až po 9 hodině. Hlavní však je, že jsme přes všechny obavy naložili všechno. (Co na tom, že Raďa pojede celou cestu s matrací na hlavě, že?!?) I když upřímně, kartáčky na zuby už nám tam prostě nevešly. Nehodlám totiž připustit, že bychom na ně samou starostí o to, zda máme vše potřebné pro Filípa, zapomněli. To rozhodně NÉ!!!

Snídani jsme si vyzvedli u strýčka Donalda, Filípo teda až o něco později se speciální zastávkou. Po zbytek cesty však způsobně spinkal, za což mu moc děkujeme. Až ve Frýdku se začal kroutit a demonstrovat, že už je čas oběda. My ostatní jsme měli oběd až u mamky a Zdeněčka, kde jsme se zhruba kolem 13 hodiny vylodili, vybalili zpoceného drobečka, nakrmili a přebalili, seznámili s „babičkou a Zdeněčkem“ a začali uspávat. Díky nevalnému spaní v autosedačce to byl úkol velmi nelehký. Za pomoci babičky Pavly se nám povedlo úspěšně dospět k cíli zhruba po hodině pláče a „huštání“. Pak ovšem zazvonil zvonec a pohádky byl konec :o(( A Filípo absolvoval další seznamování s ostravickou babi a tetou Janou (u ní si kvůli rýmičce držel malý odstup, což se ale časem srovná). Tím se náš drobeček maximálně vyčerpal a nějak mu nezbyly síly na to rychle a kvalitně usnout. Do říše snů se dnes nakonec dostal až někdy kolem 18 hodiny :o(( Možná díky tomu (a eliminaci nočního přebalování) pak předvedl ukázkovou noc plnou spánku, bez křiku a dlouhého uspávání. To chválíme!!! Aspoň tak babi mamce stihla „udělat (rozuměj nabarvit) hlavu“. Jiné zásadnější přípravy na svatbu si v současné situaci nějak nemůžeme dovolit ;o)) Naštěstí teta vybrala skvělou barvičku, to se jen tak nepovede. Děkujeme!