Cesta uběhla rychle, a tak jsme překvapivě ve Frýdlantě stihli ještě návštěvu holiče (to konkrétně Míša) a návštěvu lékaře (pro změnu já).
Smuteční obřad se konal v kostele na Borové. Ačkoli nejsem věřící a některé prvky „ceremoniálu“ mi byly cizí, krásné počasí, lehký osvěžující vánek a ten neskutečný klid umocněný rozprostírajícími se loukami, které zde ve své náruči objímají poměrně malý „starý“ hřbitov i jeho větší, novější část, vytvořenou opodál…to vše dohromady tvořilo místo a atmosféru, kterou by snad nenatočil ani ten nejlepší režisér. Myslím, že to pro všechny bude opravdu krásná vzpomínka. Po obřadu následovala smuteční hostina, na které jsem – k překvapení mému i překvapení ostatních - některé rodinné příslušníky poznávala.
Vzhledem k tomu, že část příbuzenstva přespávala u Veličků, strávili jsme dnešní noc u mamky. Nezapomněli jsme však na slušné vychování a zajeli Jance předat ty skvělé Shell-dary. Fakt nevím, proč se tvářila tak smutně, když si je sama přála. Prý že doufá, že budeme zítra v předávaní darů pokračovat, jinak bude smutná. Co na to říct?!?!? Dobrou noc?
Poznámka na závěr... Pochopitelně, že před naším odjezdem konečně klematis vyhodil květy. Donutila jsem Míšu to urychleně vyfotit. Co kdyby zafungoval zákon schválnosti a klematis by do pondělí (než se vrátíme) odkvetl?! To nemůžeme riskovat!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat