Ráno jsem překvapivě relativně v pohodě. Jen teda jíst mi nechutná, bohužel:-( Snad to nebude moc náročné a nebudu v té vodě nějak často (na druhou stranu – ledová voda by mě možná probrala? Kdo ví…).
Fajn, tak jo, nakonec jsem na lodi s Honzíkem. On nulové zkušenosti, já zkušenost 0,05 ze 100 možných bodů – myslím, že budeme úžasný tandem a celé to vyhrajeme.
Vyfasuju balík č. 56 – sakra, nenapsala mi tam Soňa nějaké malé číslo na ten neopren? Tak tak se do něj vejdu (zatímco třeba na Honzíkovi, překvapivě, visí…).
Dle doporučení instruktorů si bereme červenou loďku (myslím, že typové označení Orinoko). Údajně je pomalejší a stabilnější. Uvidíme, co je na tom pravdy.
Tak jo, vyrážíme. Jako ostřílený sázavský vlk musím opravdu uznat, že Orinoko je hooodně stabilní. Naprosto bez problémů to zvládá jakékoliv nerovnosti ve vodě či v naší stabilitě:-)
Co mě sere je, že stojíme za každou zatáčkou, abychom se zase shlukli a pokračovali společně. Když se přiblížíme k údajně nejtěžšímu místu, jdeme si to obhlídnout. Nu, vypadá to strašidelně, ale nás to prostě nemůže zastavit (obzvláště, když to většina lodí před námi projede).
Jdeme na to. První část projíždíme překvapivě naprosto bravurně. Teda projíždíme – řeka nás nese… Pozor, jez… Honzo, kuwa, zaber trochu!!! Fajn, tak tohle jsme neustáli a je to v pr..li:-( Ne, pozor, ještě to vyrovnáváme a vracíme se do stabilizované polohy!!! My to projeli!
Po zbytek cesty se nic zásadního nestalo. Jen teda že jsem měl neskutečnou chuť na maso a neskutečnou nechuť na rum (který mi samozřejmě neustále strkali pod nos).
Tak jo, dnešní úsek je za námi – ani jednou jsme se s Honzíkem necvakli!!! To si myslím zaslouží pochvalu.
Ale pozor, nastává zásadní zvrat v mém stavu. Nějak se mi přitížilo. V autobuse už zase vyhledávám sáček. Cestou do kempu se stavujeme u nějaké hospody, odkud část, bohužel, vyráží k vodopádům. Já zůstávám v té hospodě. Pivo si nedávám, nějak nemám chuť. Zato polévka s játrovým knedlíkem je výtečná a pomáhá mi dát se trochu do kupy. Zato Kupka samozřejmě kousek dva dá a začíná se se všemi kamarádit:-)
V kempu si dám dvacet. Hlad je ale svině a steak láká, takže je nejvyšší čas vyrazit do centra dění. Kuwa, proč všichni musejí chlastat? A proč zrovna tuzemák? Vždyť k němu stačí čichnout a musí všechny natahovat…
Se steakem si teda sedáme kousek vedle. Je výtečný, to zase musím uznat. Ale je toho trochu málo… Řízky! Ještě pořád mám řízky! Dá si někdo dezert? Mám řízky! Dáváme se do nich.
No a pak už jen tak kecáme se Somado skupinkou a Honzíkem a řešíme zásadní problémy lidstva jako např. nulovou práci Lindy, nulovou práci Honzíka, nacismus apod., zatímco ostatní se nezřízeně ožírají o kousek dál…
Pár fotek:
Žádné komentáře:
Okomentovat