To je ale krásné ráno! Cítím se naprosto úžasně a svěže. To ale nejde říct úplně o všech… Cestou k lodím dneska nejsem ten, kdo má u pusy sáček:-)
Přijíždíme na místo – bohužel náš jediný generátor ne a ne naskočit. Že bychom ty lodě museli foukat ručně?? Se sakra trochu více snažte, ne? Nakonec se to naštěstí povedlo, generátor běží a lodě pomalu nabývají na objemu. Nikdo je ale nepočítá… Takže jich je nafouknuto o 4 více (někteří jsou dnes na raftu).
Takže s mírným zpožděním nasedáme a vyrážíme. Instruktoři svážejí ty přebytečné lodě o pár stovek metrů níže, kde už čeká náš autobus s přívěsem. Tak jo, i já s Honzíkem se vydávám na cestu. Fajn, jde nám to dobře, první těžší překážka je za námi.
Píchneme to někam na kraj a počkáme na zbytek, co? Fajn. Plujeme na levý břeh řeky. Honzo, pozor, je tady nějaké železo!!! Opatrně, zaber! PSSSSSSSSSSSSS…. Kuwa, píchli jsme to! Rychle z lodi pryč. Proud je docela silný, naštěstí hned za námi je Linda s Jirkou, takže se jich chytám. Jsme jen kousek od místa, kde stojí autobus. Ve vodě je ještě poslední přebytečná loď. Náhoda??? Halóóó, nechte tu loď dole, my potřebujeme náhradu!
Sakra, ona je to ta modrá, rychlejší, méně stabilní… Nu co, na výběr nemáme.
A zcela subjektivně – je to poznat. Naštěstí jsme už vytrénovaní a hodně toho zvládáme:-) No ale i tak se nakonec s Honzou v jednom místě cvakneme. Proud je trošku silnější – Honza se chytá projíždějící loďky, já se chytám té naší převrácené. Instruktor je za chvíli u mne a tahá mě i s lodí na břeh. Hurá, přežili jsme.
Honzíkovi je od teď strašná zima. Rád přijímá nabídku Lindy, že si lodi vyměníme (jeli dosud taky na červené). Mi je to celkem jedno… Kdybych ale tušil, že od tohoto místa to bude hoooodně poklidné a budeme muset pádlovat, abychom se aspoň trochu plavili, tak bych asi neměnil. Honzíkovi se navíc pádlovat nechtělo, údajně mu rychlost vody naprosto vyhovovala…
Fajn, konec dnešního úseku je u kempu. Teď už jen loď vynést nahoru k autobusu… Docela náročná záležitost.
Balíme a vyrážíme domů. Zpáteční cesta je překvapivě méně náročná, nikdo už není nejčerstvější na větší množství alkoholu, byť teda nějaká flaška švestkové vodky a rumu po autobuse putuje.
Do Prahy dorážíme někdy po desáté večer. Nakonec teda všichni živi a zdrávi. Někteří možná zklamáni malou náročností, někteří možná rádi, že to zvládli. Každopádně to byl fajn víkend!
Škoda jen, že s námi nebyla Sonička. To by se to celé mohlo vyvíjet úplně jinak. Ale o tom až někdy jindy…
Žádné komentáře:
Okomentovat