Takže jako divoká voda, jo? A to jako mám být v loďce s naším Honzíkem, jo? Si děláte prdel, ne?
Tohle se mi honilo hlavou asi tak 14 dní v kuse… No nic, pojištěný jsem, takže by ženuška snad měla aspoň nějakou dobu na živobytí, pak by se o ni určitě postarali mí skvělí sousedi:-)
Každopádně – u autobusu to vypadalo docela dobře – většina lidí na první pohled opravdu ani náznakem nevypadala jako vodáci, takže se zřejmě když tak nebudu topit sám (což teda nevím, jestli je či není výhra).
Tak si tak stojíme před autobusem, když se to náhle začalo vyprazdňovat a lidi se hrnuli dovnitř. Ještěže je na dveřích ten zasedací pořádek, aspoň se nemusím nikam tlačit. Ale ouha! Jak jsem mohl být tak naivní, že by se na ten papír vůbec někdo podíval… No a protože jsem se venku zdržel nejdéle, z „party Adam“ jsem byl úplně poslední a v zadní části autobusu, kam byla „parta Adam“ uložena, už jaksi místo nebylo… Nu což, ještě na mě zbylo místo hned v druhé řadě:-( Tak jsem se tam vydal, celý nasraný jsem si SMSkou stěžoval Soni, jak se na mě všichni „kamarádi“ vykašlali. Zkusil jsem pak napsat ještě Honzíkovi, ať se pořádně rozhlídne kolem, jestli tam přece jen něco není. A bylo… Když tak nad tím přemýšlím, tak si úplně nejsem jist, zda to pro mě byla výhra…
První čůrací pauza kousek za Prahou (aspoň myslím), takže beru svůj batoh plný řízků a všeho možného dobrého a sunu se na… prostřední sedadlo zadní pětky. Obrovská výhra. Vlevo Linda s Jirkou, vpravo dva Honzové. OK, není to nejpohodlnější, ale třeba bude nějaká zábava.
Vytahuju slivovičku, ta se prostě musí, ať je dobrá nálada. Řidič má plnou ledničku piva, tak jsem, jako prostřední, vyslán. Má Kozlíky Medium, mé oblíbené:-)
Jsme už někde u Tábora a je tady nějaká větší zácpa. Autobus se jen pomalounku posunuje kupředu. Jdu se podívat, co dělají Lumpík, Švíbák a další. Jak tam tak u nich jsem a povídáme si, objevuje se zkáza dnešního dne – Jerzy a jeho věrná přítelkyně flaška. A nebyla to obyčejná flaška, byl to tuzemák… Ani nevím jak a leje to do mne. A ještě. A ještě jednou, však cesta je ještě dlouhá… Přiznám se, že v těchto místech začínám mít okno… @#@$(($)@#*)*)*
Bleeee… Ty woe, tady se nějaké hovado poblilo! Slyším zleva… Ty kráso, v tu chvíli si uvědomuju, že, i když to mí spolusedící neví, se baví o mně… No výborně, paráda, nic lepšího si člověk na úvod víkendu nemůže přát. V tu chvíli mi to samozřejmě je i relativně jedno, že… Následuje nějaká možná plánovaná, možná neplánovaná zastávka – utíkám ven, kde ještě párkrát obhodím přívěs. Pan řidič mi promlouvá do duše, ale fakt nevím, co přesně říká:-)
A najednou stojím uprostřed louky a mám před sebou nadlidský úkol – musím společně s Honzíkem postavit stan. Fajn, těch kolíků je nějak málo, tyčky do sebe moc nezapadají, ale naštěstí je tady Linda, která nám pomáhá, a nakonec jsem mezi prvními, kteří lezou do spacáku a jdou spát.
Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat