Dlouho očekávaný vodácký víkend se blíží a do odjezdu směr rakouské Alpy a řeka Salza zbývají už jen hodiny. A tak je potřeba ještě rychle upéct bábovku a usmažit řízky. Když už autobusový výlet, tak pořádně, ne ;o)
A tak jsme postupně balili střídavě Míšovy tašky, střídavě kuřecí řízky. Škoda že jsme bábovku pekli jako první. Možná by přerazila tu vůni přepáleného oleje po smažení řízků. Každopádně jsme to stihli tak tak, abychom zabalili část domácí stravy do tašky s oblečením a část do „příručního zavazadla“ (slovy batohu). Vzhledem k informacím, pro které jsme si speciálně došli na včerejší volejbal, jsme měli pocit, že tato domácí strava bude jediným světlým bodem na celém výletu a možná taky posledním jídlem před smrtí. Tak snad se vše povedlo.
Večer jsme vše naházeli do corollky a vyrazili směr Černý Most. Pochopitelně jsme před tím ještě hodili část řízků ke Skalákům, aby měli po návratu z obchodů taky něco „teplého“ do žaludku. Na ČM jsme potkali Poštoláka, kousek dál už nás očekával zkroušený Honzík (K.) a následně dorazil vysmátý Honza (H.). Byl správně vybaven krájeným bochníkem chleba, který už si - po informaci o řízcích - zkušeně nechal u sebe. Následovalo hodnocení účastníků zájezdu. Kdo vypadá dostatečně vodácky a bylo by vhodné se mu vnutit do loďky a kdo ne ;o) (Štěstí, že si Linda vzala ten vodácký šátek.) A seznámení s akčními organizátory. Pak už jen uložení zavazadel, zhodnocení zasedacího pořádku a loučení.
V noci ještě pár informačních sms a poslední telefonát z ČR. Honzíkovi slivovice, pivo a rum evidentně zvedly náladu a v těchto nočních hodinách se mu zájezd zdál úúúúžasný! Slibovaná zpráva o příjezdu do kempu už nepřišla. Veselou historku o tom proč a jak k tomu došlo, se stejně jako já dozvíte až z Míšova vyprávění o celém zájezdu. ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat