Kluci dnes podle plánu vyrazili do Norimberku pro bobišovo nábyteček. Já jsem tedy mezi uklízením, žehlením a vařením vyřizovala lokalizační infotelefonáty, následně pak také telefonáty s dotazy na případné další zboží, které by se dalo v místním obchodě zakoupit. Kluci se vrátili až kolem 16 hod, to už na ně za odměnu čekala rajská s knedlíky. (Poslední plánovaný kulturní zážitek – divadelní představení Monty Python -, tím pádem padlo.) Ale stálo to za to.
Krabic bylo požehnaně a práce se skládáním nábytku taky. (Btw. prý by to vešlo do jednoho auta, akorát by pak musel „druhý řidič“ domů pěšky ;o))
Každopádně velká zvědavost nám nedala a s Míšou (a částečně i za pomoci Verun) jsme dnes ještě poskládali skříň. Skalák se zatím poddal únavě a na pár hodin si zdříml, aby pak s námi zvládl večer ještě zajít na „vánoční besídku“ k sousedům Rydvalovým. Tam jsme se po dlouhé době potkali taky s Muškovými, Mendlovými a dalšími – pro nás novými – sousedy. Největší radost z naší přítomnosti měl určitě Radek, který se neprozřetelně svěřil se svým plánem zakoupit Lence jako domácí auto Nisana Almeru. A to neměl dělat! Po zbytek večera mu pak vrtalo hlavou, jestli Míšovy a Skalákovy negativní reakce mají či nemají nějaké opodstatnění či zásadní váhu. No a my ostatní jsme si zatím vychutnali dobré jídlo i pití, aby se nám pak lépe usínalo ;o)
A nezbytná fotodokumentace nových kousků v dětském pokojíčku:
¨
1 komentář:
Almery bych se nebál, kluci jsou chytrolíni :)
Okomentovat