…den po té skvělé Míšově oslavě 30. narozenin. Je skvělé bydlet v jednom komplexu a mít tu možnost dát si ráno s ostatními účastníky snídani. Ano…pochopitelně jde především o to, zkontrolovat ty nevyspalé či alkoholem otrávené obličeje ;o) Bez toho to přeci nejde.
Už Honzík, jako slušný synek spící s námi na pokoji, svým „nevlídným“ pohledem, kterým nás v 8 ráno obdařil, uspokojil ty, kteří se včera nemohli alkoholu ani dotknout ;o)) A zbytek následoval. Nejzásadnější byl nakonec Pájův příchod z luxusního apartmánu v Priusu. A to jsme si mysleli, jak pěkné ubytování jsme zajistili. Asi je zvyklý na lepší ;o) To třeba Martě s Evičkou by úplně stačil ten čaj s medem, co ráno dostaly. Myslely na něj prý už od probuzení.
Dokonce za námi na ubytovnu dorazili i Skalákovic. Moc se jim tam líbilo, škoda že ty blízké apartmány nejsou taky tak nové a pěkné.
Po snídaňovém dvouhodinovém placatění jsme se vydali zpět na místo činu. Někteří pro zásoby vína, jiní vyzvednout své věci a dárky a tak ;o)) Zajímavé, že se Tomáš (Čejka) nikdy nezmínil o tom, že si hodlá v domě či na zahradě zařídit vinný sklípek. Jeho odběr vína, který nás zdržel nakonec až do 13 hodiny, tomu tak skoro nasvědčoval. Ale byli jsme rádi, že mu tak zachutnalo. Aspoň jsme se díky tomu stihli ještě pozdravit i s Vašíčkovými, kteří si se vstáváním dali na čas. A potkat s rodinkou Verčiné sestřičky.
Taky se vyřešily poslední dopravní problémy, a to tím, že Pája vzdal cestu do Beskyd a vzal Lumpíka i Švibáka zpět do Prahy, a tím, že se Čejkovi rozhodli svést Jirku s Lindou do Kutné Hory. Výborně! Takže můžeme v klidu pokračovat v cestě na Moravu. Každopádně všem účastníkům oslavy děkujeme!!!
A teď schválně, jak daleko od Hustopečí si myslíte, že nám došlo, že jsme ve sklípku zapomněli Vránovic skvělý dárek?!?! Sama už to nevím přesně, jisté ale je, že se kvůli nám musel Cyril s Pavlínou prohrabat všemi odpadky, které jsme tam za předešlý večer zvládli „vygenerovat“. Poté, co to důkladně probrali, se mi konečně podařilo jim vysvětlit Danoušův fórek s přilepenou obálkou na spodní straně „dárkové“ krabice. Důmyslné, Danouši, co asi vymyslíte příště ;o)? Hlavně když jsou lístky na světě!
Náš časový skluz už ovšem znervóznil Míšovu mamku, která nás pro jistotu telefonicky lokalizovala, neboť jsme měli dneska pokračovat s oslavami Míšových narozenin ještě u nich, a to s mamkou a Zdeněčkem. Ti naštěstí ještě v pohodě ani úplně nezačali s přípravami. A tak jsme stihli i my s Míšou ještě sprchu a krátké zdřímnutí. Na Ostravici totiž už netrpělivě čekali Prachařovi a s nimi hra na honěnou, malování, praní ponožek a jiné zábavné aktivity ;o) Na večer už jsme zůstali jen s mamkou a Zdeněčkem, ale jak probíhala oslava vám ani nenapíšu, protože to byl čas, kdy já už jsem odpadla. Občas mne přišel Míša vzbudit s tím, že je hotové maso nebo něco jiného. Kolik bylo, když jsme odjížděli nevím, akorát si pamatuju, že Zdeněček prohlásil, že si vlastně ani nestihli s Pepou připít a vrátil se z chodníku zpět ke stolu (neboli „ke strojům“). Nezbylo než přijet s autem před branku, aby Zdeněček neměl jinou možnost, než nastoupit. Počítám, že pěšky by se do Frýdlantu nedostal ;o) A hurá do postýlek, vždyť máme co dospávat!!!
Připojuji fotodokumentaci sobotního rána:
Žádné komentáře:
Okomentovat