sobota 7. června 2008

Fandíme jako o život

Napsala bych, že „to bylo tenkrát, co se k nám Honzík zase pozval“, ale on by pak zas půl roku nepřišel, protože by si myslel, že si myslíme, že „co si myslí, nás takhle obtěžovat?!“ Tak já to raději nenapíšu a nikdo si nebude nic myslet.

Každopádně to bylo tenkrát, co jsme hráli na Euro 2008 se Švýcarskem (…myslím). Dorazili totiž koukat i Tomáš a Skalák. No a zdrželi se nakonec i po utkání. Na což jsme nebyli řádně připraveni, a tak jsme sklidili drobnou kritiku. Taky pivo musíme pro příště déle nebo lépe chladit. Ani nevím, kdo vyhrál naše interní sázky. Každopádně si pamatuju, že Raďa byla lehce opilá, už když jsem já odcházela spát ;o) A ostatní se o to také snažili.

No a zhruba půl hodinky po tom, co jsem zalehla do postele, se ozvala strašná rána. Pohřbili jsme Jamesona! Naštěstí letěl směr kuchyň, čili na kachličky, a tak stačilo jen vysát střepy, vytřít a ošetřit zraněného Tomáše. Ten mne pak prosil, abych byla - až budu psát na blog o tom, jak při své velmi emotivní gestikulaci poslal k zemi rozpitého Jamesona - shovívavá. Nicméně to jsou přeci ty historky, na které „bychom si jednou rádi vzpomněli“ (že jo Radi ;o)). Takže Tomíno, kuchyň to přežila, rány se ti zahojí, omluvná růžička potěšila…tak „vo co go!“, občas se to prostě vytáhne k dobru jako veselá historka, no ;o)

Žádné další ztráty jsme nezaznamenali – pokud teda nepočítáme Radčin ztracený následující den, který raději strávila z velké části v postýlce ;o))

2 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Tak se teda přestávám stydět :) Díky, Tomas.

Honza K řekl(a)...

vyhrál jsem přece jáááááá