Hustopečíme

Sraz v 16:00 na Chodově, aby to Linda měla kousek a nezdržovala, když má tolik práce. Nakonec to zvládla bez problémů, brzdou byl ale Jiří. Navíc si Linda ještě usmyslela, že musí zajet vyzvednout lístky na Lennyho Kravitze (naštěstí to bylo kousek). Bohužel teda jen 2 kousky, my ostatní máme smůlu.

Suma sumárum – z Prahy vyrážíme s mírným zpožděním oproti plánu, ale ještě je to docela v klidu (vzhledem k tomu, kdy očekávám start zbylých posádek). Honza je nepříjemně překvapen, že Jirka do auta koupil pivo jen sobě a Lindě. Inu, nějak se s Tebou milej zlatej nepočítalo. Naštěstí je brzo zastávka a zásoby se doplňují. Jinak Avensis jede samozřejmě krásně, je to jeho první zatěžkávací zkouška na delší trasu.

Do Hustopečí přijíždíme relativně včas, teď ještě najít naše ubytování. Zapínáme navigaci, zjišťujeme, že jsme docela blízko… Bohužel tomtom neví, že cesta, kam nás navádí, je momentálně uzavřena. Takže to malinko objedeme a konečně přijíždíme k penzionu. Zvenčí to nevypadá moc hezky, ještě chybí fasáda, ale vevnitř je vše nové, hezké. Je to sice dražší než posledně, ale myslím, že to stojí za to.

Na místě už jsou Čejkovi, celí netrpěliví čekají na příjezd nejen nás, abychom konečně vyrazili do sklípku. Zkoušíme telefon, jak jsou na tom ostatní skupinky. Ještě to chvíli potrvá, takže vyrážíme směr sklípek. Cestou potkáváme moravskou skupinku, takže se s nimi Soňa vrací na penzion. To už přijíždí i Toyoťáci (jak ti z Budějic, tak ti z Prahy). Pořadí příjezdu dalších skupinek si už nepamatuji, vím jenom, že Janinka s Tomejskem a malou Deniskou přijíždějí někdy po deváté hodině jako poslední.

Celá akce se musí zahájit jídlem, to je jasné. Kuřátek je dost, po minulé zkušenosti (viď Simčo) jsme přiobjednali. K tomu samozřejmě rovnou vínečko – tradiční bílé (ty jo, už nevím, co to bylo, jen stoprocentně vím, že odrůda má v názvu „červené“) a červený mix, údajně klasický jihomoravský (překvapivě ani ten si ale nepamatuju).

Už už to vypadalo, že první skupina vyrazí na koštovačku, ale přece jen jsem dneska oslavencem (teda dneska je oslava, ale narozeniny mám přesně za týden), tak raději ještě předání dárků. Vzhledem k tomu, že je nás zhruba 25, tak to chvíli trvá. Přebírám dárečky, zatím nerozbaluju, takže jen ze slušnosti děkuju:-) Uvidíme později, co se z toho vyklube…

A teď už vzhůru dolů do sklepa. Košt celkem myslím že 10 odrůd + závěrečná vínovice. Něco chutná více, něco méně, ale obecně můžu říct, že jsem spokojen. Taky jsem to tentokrát zvládl celé, což jsem docela rád. Už ani nevím, o čem se tam tak dlouho povídalo… Pamatuju si jen, že Skalák byl strašně překvapen, že Baloun má svá vína (většinu? část?) uloženu právě v Hustopečích (kousek od nás).

Vystřídáme se, dolů jde druhá skupina. Mezitím se nahoře samozřejmě popíjí a pojídá, vše probíhá tak, jak má. Oproti únorovému termínu je teplo, takže skupinka posedává i venku.

Tak jo, po další hodince (možná to trvalo déle) vychází ven i druhá skupinka. Všichni (nebo aspoň většina) už má náladičku, je to fajn:-) Myslím, že je čas rozbalit dárečky! Nebudu tady popisovat, co jsem všechno dostal – bylo toho hodně a všechno mě to moc potěšilo. O některých dárečcích (nebo spíše o jejich využití) tady stejně budete časem číst, jak je budu/budeme postupně používat… Ještě jednou díky všem!

No a teď už nezbývá než pustit nějakou tu hudbu trochu intenzivněji a vrhnout se na tanečky. Ty nám samozřejmě jdou naprosto báječně! A čas utíká a utíká a sklípek se postupně vyprazdňuje. Však se taky není čemu divit, rázem je zhruba pátá hodina ráno a i já si říkám, že by stálo za to jít spát.

Tak už jen povinný panáček vínovice na cestu a společně se synkem a pražskými Toyoťáky vyrážíme směr penzion. Synek je nějaký rychlý a za chvilku nám mizí v dáli. Jeho chyba, klíč nemá. Až dorazíme k penzionu my, Honzík už sedí schoulený u dveří a spinká:-) Probudím ho a jdeme spát… Teda já a synek. Co vyváděl Pája, Lumpík a Švíbák, to ví jen oni. Proč spal Pája v Priusu? A byl se předtím autem projet? A co na to Jan Tleskač?