Takže v pátek jsme nakoupili barvičky – žlutou, oranžovou a zelenou. To jsme vymysleli někdy v průběhu týdne…Byla to úplně jasná představa! Následovala výborná akce v Obi i s „tradiční“ večeří ;o) Pán „Obi“ byl velmi zkušený a naštěstí nám z košíku vyhodil všechny špatné válečky a navedl nás na správnou cestu, aby se klukům o víkendu mooooc dobře malovalo.
A taky že jo… Honzík byl přemluven, aby raději přijel v pátek večer, aby se mohlo v sobotu brzy vstávat. Dlouho tomu nevěřil, ale Míša ho v sobotu v 7.30 přesvědčil o tom, že tady končí veškerá sranda.
Čili Honzík si sbalil svůj dáreček, který od nás v pátek dostal se stylovými lostími hodinami k narozeninám, a v naději, že bude brzy zpět, vyrazil. Míša ho pro jistotu ještě motivoval obědem U Paši.
Jak mu to slušelo a jak jim to pěkně šlo, si můžete prohlédnout na fotografiích. Výsledkem byl oranžový a žlutý pokoj. Nádhera!
A na pilné pracanty večer čekala chutná večeře – jakože malá oslavička toho Honzíkova výročí. Jídlo bylo dobré a nálada výborná. Obzvláště poté, co se před námi Skalák začal vytahovat s tím, kolik umí „komnat šulinů“. A už už se chtěl sázet, že Míša tolik „komnat meeschoolinů“ určitě neumí. Na Honzíka už žádná komnata nezbyla. Byl tolik vyčerpán, že nedokázal ani odpovědět na Skalákovu jednoduchou otázku: „Kdes bells?“ Vzpomínky na Skotsko, kanadské zapíjení 29. roku života a velké vyčerpání způsobovalo, že se Honzík často neudržel a přepadl na Skaláka. Snažil se to zaonačit velkým objetím a slovy „…a za to tě mám fakt rád“. Tuhle větu jsme za večer slyšeli ještě několikrát. Pravidelně prokládala Skalákovy dobře míněné rady do života a „bells-variace“. Dokud nepřišel na návštěvu i Jameson. S tím se ale Míša moc nebavil a šel brzy spinkat. Pochopitelně nezapomněl Honzíka upozornit, co jej zítra zase čeká. Možná proto pak šel Honzík do postele tak zkroušeně.
A Míša nelhal…Dal Honzíkovi jen půlhodiny k dobru, ale i v neděli se pokračovalo „se srnkami“. Tentokrát se na řadu dostala i zelená. A ta se jim opravdu povedla. Nejvíce teda na levé straně schodiště. Tam je vůbec ze všeho nejhezčí!
Já se Skalákem jsme udělali kolem poledne malou kontrolu s cílem poslechnout si povídání pana „na hlídání“ (domku). A vypadá to, že máme vyřešenou i tuto věc.
Po veškeré té vyčerpávající práci už nás však Honzík v neděli nechtěl ani vidět a nechal se z Nehvizd odvézt rovnou do Letňan. A tím skončilo víkendové „malování obrázků“. Co teď ale nevíme, jestli je Skalákovic obava z toho, že Honzík už nikomu s malováním pomáhat nebude, oprávněná či nikoli?!
(Jinak kdyby vás zajímalo, proč maloval jenom Míša s Honzíkem, tak to proto, že my všichni – a to dokonce i Skalák – jsem o víkendu analyzovali. Ale jak to vypadá, tak jsme všichni zvládli svou práci skvěle!!)
Žádné komentáře:
Okomentovat