Ráno jsme jeli zkontrolovat schody a přivítat pány s dveřma. Ukázat kde a co s lištama a tak. Co vám budu povídat, raději to nevidět. Všechny ty heblata na naší nové plovoucí podlaze, pak všechny dveře a zárubně opřené o naše čerstvě natřené zdi...Smutný výraz našich koberců a vestavěných skříní ani nebudu popisovat. Byli evidetně zdrceni stejně jako já. Takže rychle všechno ošéfovat a vypadnout, než někomu něco spadne na zem nebo ....
Dveře a dodělání lišt kontroloval Míša, takže já zůstávám napnutá do zítřejšího rána, kdy bych měla jet "převzít" hotové schody. Čili zítra už opět v novém, v normální postýlce a dokonce s normálním zavíráním na záchodech a se zbrusu novými schody. Nakonec to šlo nějak hodně rychle ;o)
Stejně rychle dneska proběhla ještě další transakce a Sonička tím pádem dostala ke svým 29. narozeninám mazlíčka. Je mu něco přes rok, přesné míry nevím ale barva je zaručeně šedá. A všichni už určitě víte, že je to náš milášek. Míšovo první firemní auto, ke kterému jsme si za dobu jeho užívání vybudovali velmi pěkný vztah. Proto jsme neměli to srdce ho nechat napospas lecjakému jinému potenciálnímu majiteli a bereme si jej s sebou do nového bydlení. Snad se nám za to dobrou službou odmění!
Žádné komentáře:
Okomentovat