Ráno jsme dobalili svých pár švestek, protože dnes nám přijedou instalovat schody. Příjezd pánů schodařů, jakož i převoz nejpotřebnějšího materiálu, obstaral Míša. Na mne zase zbyla příprava pelíšku U zeleného ptáka, neboť dnes večer se Míša alkoholicky rozloučí se svými toyotími kolegy.
Úklid se mi myslím povedl na jedničku a ani to nezabralo tolik času. Zbytek jsem se rozhodla věnovat dospání všeho ponocování z minulého týdne. A to pořádně, bez ulívání! Nicméně jsem stále byla ready na zavolání vyrazit a vyzvednout si svého manžela z hospody.
Jediné, co mne přemluvilo otevřít oči, byl další díl Chirurgů, který jsem měla tu čest shlédnout z pohodlných postýlek Skalákovic.
Při té příležitosti Peti zopakoval svou nabídku, že by klidně vyzvedl mého - zcela jistě veselého - manžela on sám. Škoda že mne svým telefonátem Míša zastavil těsně před koupelnou s drobnou poznámkou "snad se mi dárek do auta vejde". Ne, že by mi zvědavost nedala, ale vyrazila jsem tedy osobně s corollkou směr Újezd, kde se z hospody vypotácela má drahá polovička s lexusními kolečky a "farmářským setem". Autorům dárku děkujeme, budeme na vás ještě dlouho vzpomínat! (Nevíte náhodou, jak dlouhou mohou mít asi tak kolečka záruční lhůtu? A kdy asi tak umírají praví sádroví králíci? Však my na to jednou přijdeme!)
Žádné komentáře:
Okomentovat