Domalovánky

Tak se mi to malování včera líbilo, že jsem si to dal i dneska ráno. Vstal jsem před šestou a hurá do Nehvizd domalovat to, co se včera nestihlo (kousek stěny u schodů, ze které jsme včera vyrvali krásné "standardní" zábradlí a zaplácali díry speciální hmotou, která ne a ne pořádně zaschnout, abychom ji zahladili - ještěže jsme s Honzou takoví kutilové a víme, co koupit:-)

Každopádně - o půl sedmé ráno jsem už držel v ruce váleček a maloval a maloval... Šlo to docela dobře a rychle, takže před půl osmou jsem už byl připraven přijmout pána od koberců, který přijel zaměřit naše 2 pokoje. Čekal jsem sofistikované nástroje, ale pán překvapil. Vytáhl skládací dvoumetr, hodil ho na kraj pokoje, prstem si označil konec, posunul dvoumetr k prstu a už měl přesnou míru pokoje. No hezky pěkně, to to bude určitě přesně sedět...

Aspoň to teda netrvalo dlouho. Čili hurá do práce, kde se toho musí tolik zařídit. Třeba definitivně objednat koberce a slíbit, že zaplatíme zálohu ve výši ca 80%. No nejlíp je to udělat hned. Takže po práci do Průhonic. "Dobrý den, mám tady zaslanou nabídku a přišel jsem zaplatit zálohu..." "Á, pane Veličko, to je dobře, že jste tady - zjistili jsme, že toho zeleného koberce je málo. Musíte si vybrat něco jiného." Sakrapráce, to si dělají prdel, ne? No nic, musím pro Soňu, ta mě nenechá jen tak vybrat koberec.

Za 20 minut jsme zpátky a už se rozhlížíme a koukáme, cože jako bychom vybrali. Když tu náhle nám do očí padne koberec hned vedle - navíc levnější a navíc i na omak příjemnější. Vybráno, relativně rychle a bezbolestně.

Fajn. Soňa jede domů pracovat a já jedu ještě do Nehvizd hodit vrstvičku naší brčálníkové barvy do obýváku. Ani mi to netrvá moc dlouho, v deset večer nasedám do auta a s pocitem dobře vykonané práce (a totálně zničený a nevyspalý) jedu domů. No, domů, spíše jedu z domu k Ptákovi:-)