Každopádně jsme konec cesty zvládli, byla dokonce o hodinu kratší, než jsem si myslel (zapomněl jsem na časový posun). Fíla se poprvé v letadle malinko bál. Asi si uvědomil, že kdyby to spadlo, tak… A nelíbily se mu turbulence (byť byly malé). Komu se taky líbí, že.
Po vystoupení z letadla šlo vše velmi rychle, až nezvykle rychle. Pasovou kontrolu jsme skoro proběhli, naše kufry už byly na pásu, Ian už nás u východu taky čekal. Co více si přát.Takže jsme vyrazili “domů”, zároveň s námi domů dorazila i Radka z nemocnice. Perfektní načasování.
Alenka byla z toho, že nás vidí, skoro až v šoku. Vrhla se hned Kamilce kolem krku, pak mě, Fílovi, Soni, zkrátka všem.
Zašli jsme si do bazénu, dali první grilování (hambáče), trochu se prospali. Co více si od dovolené přát?
Žádné komentáře:
Okomentovat