Aby nebyl hlad...

Dopoledne jsme klasicky vyrazili na plavání. Už méně klasicky nás ve Čtyřlístku holky nechaly samotné a jely do Holešovic kupovat zimní boty. Po včerejší večerní kontrole jsme totiž zjistili, že Fíla už ty loňské asi neobuje. Zatímco tedy holky utrácely, Fíla statečně bojoval v bazénu. Byť instruktorka nebyla obecně s hodinou nadšená, já myslím, že se Fíla snažil (rozhodně více než ostatní kluci v bazénu). Bylo to prostě na zlatou medaili. Ze Čtyřlístku jsme ale tentokrát nejeli přímo domů, nýbrž jsme se stavili v Europarku. Lednice je doma vybílená, navíc jsem si říkal, že by stálo za to zkusit využít aktuální nabídku Blažka na oblečení. To jsem ale netušil, že košile u něj už stojí 2500 jedna… To nebývalo. Každopádně zásoby jídla jsme nabrali dostatečné (Soňa dokonce nejprve tvrdila, že ty jogurty, co jsme nakoupili, nikdy do lednice nemůže dát; to víte, že nakonec dala…). Původně jsme plánovali, že bychom se možná sešli s Čejkovými, abychom tentokrát opravdu něco zahráli. Jenže jsme byli oba se Soňou hotoví akorát tak na spaní. Takže jsme se ještě rychle vydali i s dětmi ven, aby se malinko unavily. Cestou domů jsme se pak ještě krátce k Čejkovým přece jen stavili. Byli možná malinko překvapeni, i tak měli pro Soňu nachystanou výbornou dýňovou polévku a pro Kami a Soňu svíčkovou s knedlíkem:-) Prostě taková standardní sousedská krátká návštěva…