úterý 13. dubna 2010

Letí, letí letadlo, pozor aby nespadlo

Přes Míšovo podlehnutí hysterii jsme zvládli dodělat analýzu i odjet. Já nevím, že se musí pořád tak stresovat ;o)) V autě si malý moc nepospal, u Toyoty při čekání na Páju to spaní vzdal, ale let do Paříže zvládl výborně. Dokonce jsme myslím bavili nejbližší okolí, jak se malý chvílemi řezal.

V Paříži jsem hysterii podlehla já. Co znamenalo prohlášení letištního personálu, že to „nemáme na gate do JNB daleko“. Jestli mají nějaké gates ještě dál, tak ty musí být v největší prdeli. Občerstvení mizivé, Starbucks nebo Coffee Heaven v nedohlednu :o((( Ještěže byl Fífula ochoten jíst polévku, kterou normálně do svého jídelníčku nezahrnuje, a že s námi jela babička. Hysterická matka totiž odmítá se svým dítětem nadšeně pobíhat po hale. A on má přeci letištní haly tak rád. Aspoň mu to vždycky u knížečky říkáme ;o)) No a správná výchova se vyplácí, malý měl halu rád až do 22 hod, kdy byl zahájen náš boarding.

V letadle byl tedy totálně vymrtvený a přes světlo a rachot při cateringu, se vzbudil jen 2x, a to na malou chviličku. Zbytek letu prospal až do 7/8 ranní. Pak se trošku protáhl při promenádě mezi sedadly a cestě na toaletu, no a pak už jsme to prostě zkušeně dojeli až do zdárného konce. Na letišti v JNB si do příjezdu tety opět užíval velký výběh, jakož pak i doma u Radi.

Polední spaní si dal vydatné, já s mamkou jsme si mezitím dokonce stihli odskočit „nechat udělat hlavu“. Pak opět nějaké to pobíhání po obchoďáku. No klasika. Drobný shopping a cesta domů, neboť v Africe (konkrétně teda v Johannesburgu) se stmívá už v 18 hod.

Žádné komentáře: