úterý 20. dubna 2010

KrNaP - návštěva č. 1

Fífa ráno zase vstal kolem šesté. To je teda dovolená:-) Nejdříve jsem si říkal, že se na to vyprdnu a začátek nechám na Soni, ale nakonec, když jsem se koukl z okna, jsem se taky převlékl, vzal foťák a vyrazil s Fífou a Soňou ven. Protože už bylo slyšet hrošany, vyrazili jsme na za nimi.

Právě připlouvali. Super. Rychle jsme se ještě přemístili z úkrytu trochu dále, abychom jim byli blíže:-) Paráda. Soňa s Fífou běhali kolem, já pozoroval hrošany a dělal fotky. Jak tak na ně koukám, zdá se mi, že se ten jeden nějak nadzvedl a pohupuje se na vodě... Za chvilku mi to dochází. Hroši mají ranní sex! Informuju Soňu, aby byla v obraze, resp. aby mi potvrdila to, co vidím. Ta souhlasí. OK, tak zase další věc, co jsem viděl:-)

Fífu už to přestává bavit, tak se se Soňou pomalu vrací do domku. Já ještě chvíli pozoruju a fotím. Kolem vody je uděláno takové nízké dřevěné hrazení, aby lidi nechodili za hrochy (a krokodýly, kteří tady jsou taky) a naopak. Obzvláště pro tu variantu "naopak" je dřevěné hrazení doplněno ještě dráty s elektrickým proudem. Hrazení je ideální na to, abych si na něj položil foťák, když nemám stativ. Je to ale nízko, takže musím na kolena. Něco mě ale docela silně "zašimralo". A za chvilku zase. Koukám se, jeden drát z ohrady je nějak oddělán a já si klekl zrovna na něj. Plně nabit energií vyrážím tedy za svou rodinkou do chajdy zjistit, co se dneska bude dít.



Plán zatím žádný není. Původně jsme měli jet do Krugeru, ale Ian ještě nevylezl z ložnice... Hm, překvapení. Začínám se těšit na další proválený den (u knížky či bazénku, dle počasí). Ian nakonec ale přece jen vstane a když už jsme s tím asi nikdo nepočítal, vyrážíme přece jen do Krugerova parku. Jedeme (všichni s výjimkou Soni a Filípka) přes bránu "Numbi", která je poměrně blízko od Sabi River Sun, takže jsme tam nakonec přece jen poměrně brzo (pozdě na místní poměry, brzo na naše poměry - už někdy před polednem).

A výlet je to veskrze úspěšný. První zvířata, která potkáváme, jsou lvi (v Jižní Africe jsem potřetí a lvy v divoké přírodě vidím prvně). Je to páreček a hádejte co dělají. Ano, pokračují v tom, co ráno předváděli hroši - kopulují. Nevím, zda jste někdy někdo viděl, jak to dělají lvi... Hotovo je to tak do 10 sekund, zato takový průměrný lev to dělá až 40x denně. My máme během ca 10 minut, co u nich stojíme, štěstí hned dvakrát:-) Říkám si, že mi pro dnešek prakticky stačí, mám splněno.

Jedeme ale samozřejmě dál. Dlouho nic nevidíme, začíná to být otrava. Chvilku jsem si dokonce i zdřímnul (i Radka). Pár minut poté, co se probudím, najednou vidím pár slonů. Okamžitě zastavujeme a pozorujeme tu nádheru. Jsou tam celkem 3 kousky. Všichni nadšeně fotíme a natáčíme. Já lezu ven střešním oknem, abych měl lepší "palebnou" pozici. V tom si všimneme, že je tam i mládě. A že té mámě-slonici, se naše přítomnost úplně nezdá. Začíná nervózně přešlapovat, naznačí pár pohybů směrem k nám, párkrát zatroubí apod. Vzhledem k tomu, že je od nás asi jen tak 6-8 metrů, jsme všichni v autě posraní strachy. Ian nařizuje, abychom se nehýbali a byli zticha (výborně, já jsem vylezlý střešním oknem ven s rukou na spoušti foťáku...). Situace se trochu uklidňuje. Jenže... Koukám, že další sloni jsou i napravo od auta (doteď nebyli vidět) a jeden opravdu masivní je vlevo za autem... Jsme obklíčeni... Postupně sledujeme pohyby jednotlivců - nejdříve se hýbe mamina s malým, pozor na ni!, pak zase ten vlevo vzadu - ten je ale obrovský!!! vyrovnávají síly - matka s mládětem se přesouvá na druhou stranu, je to vyrovnáno - ca 4 kousky vlevo, 4 kousky vpravo... my v autě máme pořád zrychlený dech... teď se někam vydává i ten levý zadní obrovský slon... Jde k nám??? Ne, naštěstí si to rozmyslel a jen přechází silnici napravo. Říkali jsme si, že to bude asi vůdce smečky, vypadá největší. V tom se ale zleva vynoří ještě skoro o třetinu větší slon!!! Naštěstí je ale rozumný a jen přechází na druhou stranu silnice... a za ním ještě několik dalších... Uf, je to za námi! Bylo to o fous. Je mi jasné, že takových situací se v parku denně odehrává spousta. Ale zkuste si to... Sedíte v ca 2tunovém autě a kolem vás si to promenáduje více než deset kousků, z nichž největší má ca 3 metry na výšku a více než 3 tuny čisté váhy... Ti by si s autem poradili jedna dvě.

No aspoň si máme o čem povídat. Iam samozřejmě tvrdí, že on to měl pod kontrolou a že to bylo v pohodě. Nevěřím mu:-)

Každopádně jedeme dál na východ, pak na jih, cestou ještě občas něco zahlédneme, ale není to žádná sláva. Ale co, zážitků máme i tak dost. Těsně před výjezdem z parku skrz bránu Malelane ještě Ian stáčí auto na sever. Tato zajížďka jednak znamená, že potkáme pár nosorožců, jednak ale i to, že po výjezdu z parku nás zastihne strašlivá bouřka a liják (která přišla z východu a pokračuje na západ směrem k našemu přechodnému domovu). Výjezd z parku přes Malelane bránu má jednu nevýhodu - je to asi hodinu a půl jízdy do Sabie River Sun resortu. Dnes teda navíc zpomalováno tou strašnou bouřkou, kdy chvílemi není vidět ani na krok... Šílená jízda. Hlavně když vím, že auto je obuto do pneumatik, které toho mají za sebou už strašně hodně a jejichž vzor už prakticky neexistuje... Takže další super zážitek. Naštěstí to vše zvládáme a někdy po sedmé přijíždíme do Hazyview. Stavíme se ještě v KFC na večeři (grilovat se už nikomu po tak náročném dni nechce).

Soňa je s Fífou v chaloupce, mají za sebou náročný den zakončený menším problémem s krásnou malinkou žabičkou. Ale to už je zase jiný příběh:-)

2 komentáře:

janushka řekl(a)...

Tak teď v tom mám chaos!!! Byla to krásná malinká žabička, nebo stará škaredá žába???

Sona řekl(a)...

pochopitelne stara, skareda, zla, nafucena zaba! dozajista velmi agresivni!