pondělí 26. dubna 2010

Cape Point

Plán dne: kontrola tučňáků a výlet na Cape Point, odpoledne se uvidí. A taky že jo…Vyrazili jsme ihned po snídani a ještě před 10 hodinou byli u tučňáčího výběhu. Od rána krásně svítilo, jen cestou byla vidět pěkná mlha, co se držela mezi pevninou. Nikoho asi nepřekvapí, že právě tam byl zmíněný výběh. Napsala bych, že byla mlha jako v prdeli, ale to bych kecala, byla mlha jako v „God´s Window“.

No nic, přesuneme se na Cape Point, kde je mlha úplně stejná. Jen se tam můžeme v klídku chvíli přehrabovat v kamíncích a v klídku dobře naobědvat. Sice pod dohledem nedočkavých ptáků, kteří se prali o sebemenší drobečky, ale co už naděláme. Čas tak pěkně uběhl a začalo odpoledne a VIDĚLO SE. Mlha opadla, aspoň z jedné strany útesu, takže walking tours byly příjemné. S Míšou jsme si dali nějaký ten kousek navíc, zatímco mamka s Raďou hlídaly spícího Fífulu. Po poledním spaní a návratu z lighthousu byla odhlasována cesta autem na Cape of Good Hope. Tam jsme si taky kousek vyšlápli, prostě taková vyhlídková procházka, akorát mamce by toho vyhlížení prý stačilo i míň. Malý zase zvládal procházky vyplňovat holubičkami. Taky jsme zde smočili nožky v oceánu, někteří bohužel nedobrovolně.

Na závěr cesta zpět za tučňáky, kteří se ovšem někde schovávali, takže nám nezbylo, než si užít pláže a oceánu. Pro malého to byla premiéra a docela si to užíval.

A ještě klasická přežírací večeře. Tentokrát v Brasse Bellu. Malý už byl docela hotový, takže se nakonec rozhodl usídlit na podlaze, což jsme rezignovaně akceptovali do chvíle, než dorazilo větší než malé množství hostů. Pak už jsme raději taky vyrazili k domovu.

Dítě pořád vypadalo živě, ale nakonec se nechalo uspat, přeci jen už bylo po 20 hodině, což je v Africe pro něj nejvyšší čas.

Žádné komentáře: