Tak si tak ráno nakládám věci do auta a najednou slyším z našeho pokoje strašný řev. Malého i Soni. Tak tam běžím a Soňa mi zděšeně říká, že ji ten náš malý uličník spadl z provizorního přebalovacího stolíku. Uf. Řev je to šílený, malý ne a ne přestat, padají slzy jako hrachy. Vzlykání trvá ještě dlouho, snažíme se jej prohledat, jestli není někde něco viditelného. Nic. Vše vypadá zcela normálně. Pro jistotu ale stejně Soňa volá naší dětské lékařce (poté, co od Veruš zjistí číslo), ta doporučuje pro jistotu vyšetření u lékaře (ideálně rentgen). Hm. Tak voláme Blance a společně vyrážíme k místnímu lékaři, aby jej zkontroloval. Rentgen nedoporučuje, jen probíhá prošetření hmatem a zkouška reakcí na podněty. Vše probíhá v pohodě, vypadá to, že malému nic není. Sláva. Když si vezmu, že má malý ca 60 cm a spadl tak z 1,2 m (z lehu), tak nevím nevím, jak by dopadl dospělý člověk, kdyby spadl z výšky ca 3,6 m… Asi by to nebylo ono.
Odkaz na to, jak svůj první let viděl Filípek.
No aspoň trochu uklidnění (stejně malého celý den pozorujeme), můžeme vyrazit směr Ostravice. Po obědě přijíždí Kutajovic rodinka, už jsme se dlouho neviděli. Jejich malá princezna hezky povyrostla, je to síla, jak ten čas letí.
Odpoledne jsme se konečně vydali na Coloursy. Malý byl v nosičce, chodili jsme tady, chodili jsme támhle, zkrátka byl to takový generální průzkum. Okoštovali jsme tady langoš, tady maso, všechno bylo docela fajn.
Potkali jsme pár známých, asi nejzásadnější byla slečna porodní asistentka, co nás měla v předporodních kurzech:-) Jinak se myslím nic zásadního nestalo.
Z kapel si tak nějak pamatuju jen na Johnnyho Clegga a finsko-něčí kapelu KTU. To hlavní, co dneska na festivalu bylo (Morcheeba, Stereo MC´s či Nohavica) byli bohužel až později večer, to my byli s tím naším pokladem už doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat