Dnes dopoledne jsme my holky vyrazily zapracovat na krásné dovolenkové barvě pleti k bójkám, kluci se vydali na výlet na ostrov. Pochopitelně na menší ostrov, než ten náš, pochopitelně menší/větší kousek od toho našeho. A pochopitelně na kajacích. Vrátili se s velkým úlovkem (teda spíš jak kdo, Míša ten svůj zvládl při nástupu do lodi zlikvidovat a ještě si přitom způsobit tržné rány). Každopádně si to zasloužilo pořádnou odměnu – 3chodový oběd (vždyť taky potřebujeme pomalu začít likvidovat zásoby ;o)). A když, tak pořádně, takže se likvidovala výborná čočková polévka i konzervy s fazolkami v tomatové omáčce i párky. Skoro jsme to všechno snědli. Opět jsme oběd zakončili několika hrami JS. (To musí být!)
I odpoledně jsme se chtěli opalovat, ale opalování na lehátkách u bójky poněkud stěžoval sílící vítr. (Prosím nehledat žádnou souvislost s naším obědem, větrno bylo už od rána!) Já teda raději zůstala s lehátkem na souši, Domča statečně pobývala u bójky, no a Danouš si vymyslel novou zábavu. Po cestě i s lehátkem došel až k mostu, kde se „nalodil“ na svůj dopravní prostředek a nechal se unášet směrem k nám. Po cestě vždy nezapomněl zamávat Báře s Maxem, kteří se slunili kousek dál na rovných betonových plošinkách. Svou několikaminutovou jízdu si pak zopakoval ještě několikrát. Kromě Báry a Maxe už mu mávali i ostatní slunící se lidé. A Danouš na lehátku si to dával znovu a znovu a znovu… A kdybychom nenavrhli pěší průzkum ostrova, jezdil by tam zřejmě dodnes.
Ve složení Domča, Danouš, Míša a já jsme se vydali na kontrolu místního přístavu – opravdu jeden z nejkrásnějších, které jsme zatím v Chorvatsku měli možnost poznat. Takže jsme fotili a fotili a procházka trvala déle a déle. Došli jsme až k místu, kde zřejmě prováděli místní romantické svatby „pod širým nebem“ – počítám zakončené skokem do moře, aby to stálo za to ;o)) Nebojte, taky jsme se tam vyfotili.
Ovšem to už byl tak akorát čas vrátit se zpět do apartmánu, protože dnes nás čekalo hromadné grilování na velké terase. Každý si mohl zvolit, co by na večeři chtěl. Většina lidí si dala rybu, někteří čevapčiči a našli se i experimentátoři, kteří si objednali chobotnici či mušle. Chobotnici posléze odvážlivci nabízeli i všem ostatním, žádná velká reakce na tuto nabídku se však nekonala. Celá večeře byla vcelku povedená. Jídlo jsme dostali tradičně jako poslední. O salát jsme si museli říct, donesli nám jej od vedlejšího stolu, kde ho dali omylem. Ryba zdaleka nedosahovala takových kvalit, jako ty od Bářiny mámy. A tak nezbylo než grilování stylově zakončit hraním JS – tentokrát jsme si to dali rekordně v 10 lidech, pak jsme raději chvíli hráli na 2 skupiny a závěr opět v 10 lidech. Ale pak už do hajan, zítra nás totiž čeká výlet na vodopády Krka.
Žádné komentáře:
Okomentovat