pondělí 27. srpna 2007

Ještěd podruhé

Ne že bychom si to dali ještě jednou, ale ráda bych se vyjádřila k této možná záhadné a možná vůbec neobjevené části Skalákova textu:

"Měli jsme z toho takovou radost, že S+M nezvládli úplně nejlépe všechny bezpečnostní opatření."

Kromě zasvěcených si pod tím totiž asi nikdo nic konkrétního nepředstaví, a možná, že by to byla škoda. Ale začněme hezky od začátku...

Existují lidé, kteří mají (pro vlastní pocit klidu) potřebu svůj rádo-by majetek nějak zabezpečit. Mezi ně jsme se objednáním služeb hlídací agentury úspěšně zařadili i my. Jak už to bývá, podstatnou roli zde hraje chybující lidský faktor. Kromě veselých historek o spouštějícím se alarmu vždy, když Míša překročí hranice naší republiky, tady máme jednu novinku.

Teda novinku…upřímně řečeno, už se mi jednou stalo, že jsem hezky pustila alarm, zamkla a šla k sousedům. A pak, když se spustila siréna, mi došlo, že jsem nezavřela dveře na terasu a vítr si je sám otevřel. (Teda doufám, že to byl vítr ;o))

Takže si tak jedeme na Ještěd, Míša řídí, já sedím na sedadle smrti a Skalák sedící vzadu hlásí, že v kufru někomu zvoní mobil. Verun jeho slova výjimečně potvrdila a my začali přemýšlet, zda a na kolik by to mohl být důležitý hovor (takhle v sobotu dopoledne). Míša se slovy: "kašli na to, to vyřídím později, to nemůže být nic důležitého ... leda by nám hořel barák a byla to agentura" myslel, že celou diskusi uzavřel. Ve zbytku posádky to však vyvolalo spíš lehké zaváhání a zadalo impuls k přemýšlení nad tím, jaká je pravděpodobnost, že začne hořet dům a případně i co se asi stane s tím sousedním, že…Mezi tím Skalák vylovil z kufru Míšův mobil, ale už jsme to nestihli zvednout a volané číslo nám nic neříkalo. Neshodovalo se ani s žádným z těch, které měl Skalák uložené pod heslem "alarm". Rozhodovací proces, zda zavolat zpět či nikoli, přerušilo volání na Skalákův mobil, kde se na displeji zobrazilo "naše ztracené číslo". No a hádejte co! NE NEHOŘEL nám dům. Ale alarm hlásil vniknutí dveřmi na terasu. Shodli jsme se, že situace není hodna placené výjezdové čety, že tímto alarm rušíme a že nikdo z agentury nikam jezdit nemusí.

Nyní se tedy nabízely 2 varianty:
vrátit se zpět a dveře zavřít (to jsme měli za sebou asi půlhodiny cesty)
najít někoho ze sousedů (nejlépe důvěryhodného), který by byl ochoten nám jít dům zavřít

Zkusili jsme přítele na telefonu. Ačkoli nás (ani nevím proč ;o)) jako první napadl Tomáš, nešlo o přijatelné řešení, neboť soused Čejka se toho času nacházel stále v globusu (pravděpodobně v sekci prodeje čerstvých ryb).
Další pokus – Silva – dopadl také neúspěšně.
Aspoň že do třetice všeho dobrého pořád platí. A proto Jarda dneska vyhrál cenu "Nejlepšího souseda" a měl tu čest s telefonem na uchu a Aleškem doma překonat zahrady a i těžký úsek u Eliščina kompostéru, aby nám zavřel naše "francouzské" dveře. To ovšem znamenalo vstoupit do domu a spustit další alarm (tentokrát díky pohybovému čidlu). Tajně jsem doufala, že moje klíče s dálkovým ovladačem jsou opravdu na místě, které jsem Jardovi do telefonu popsala. HURÁ! Zvládli jsme to! Alarm byl zastaven, domek uzavřen ze všech stran. Stálo nás to nervy, Jardův čas a tričko. To, že se takto Jarda dostal do lehce patové situace, neboť se teď vracel domů předními dveřmi, kterými rozhodně neodešel, a tudíž neměl klíč, což si lidé, kteří jdou na zahradu obvykle neberou, to tady snad ani radši psát nebudu. Myslím, že bude stačit velké "DĚKUJEME SOUSEDE", odměna tě nemine! Minimálně v podobě téhle oslavné ódy, kde jsi jasně za hlavního hrdinu zachraňujícího "téměř" celý svět!

A to by pro vysvětlení asi mohlo stačit.

Žádné komentáře: