KlaTom svatba

Nakonec jsme si na to vzali celý den volna, i když většina kamarádů si jenom z práce „odskočila“ přes oběd na obřad, aby pak po celodenním pracovním výkonu dorazili večer ke golemovi. A pro co, ta velká sláva? No Klárka se vdává a Tomáš se žení. Nic jiného v tom není ;o))

Překvapivě jsme dorazili i se slušnou časovou rezervou a tak jsme s hledáním obřadní síně Libeňského zámku.neměli problém. Obzvlášť když před vchodem stála od pohledu známá nevěsta ;o) Bára to štěstí neměla, z části proto, že si jako navigátora zvolila právě mne, člověka Libeň totálně neznajícího :o( Snad mi to jednou odpustí. Chudák byla téměř na místě, než jsme se do věci vložili a nechali ji chvíli pobíhat po okolí. Nevěstu pak poznala, když se ji snažila na schodech předběhnout, aby se do obřadní síně dostala včas. Ale tohle je asi jediné drama tohoto dne. Protože jinak měli novomanželé vše precizně připraveno ;o) Začala už Klárka svým lehce napínavým „ano“, které nakonec přeci jen zřetelně zaznělo a rozlehlo se po místnosti za jemného podkladu plačících rodičů a prarodičů apod. Nebo že by to byla jen Tomášova mamka? ;o) Ono to bude nakonec jedno, hlavně jestli jim při těch prvních krocích společným životem napršelo dost štěstí ;o)

No a my, co jsme pak měli chvíli volna (poté, co jsme si dali oběd s Heřmanskými ;o)), jsme se nakonec vydali na průzkum nabídky kočárků. Tak nějak jsme se vydali právě do Hostivic a tak nějak se tam s námi vydal taky docela obstojný kompars. Což znamenalo, že Míša s každým dalším kilometrem ztrácel nervy a na průzkum obchůdku už mu žádná trpělivost nezbyla. Ale snažil se a každý jsme si obhlídli, co pro nás bylo nejdůležitější (Míša chůvičky, já oblečky, však to znáte ;o)) Obhlídli jsme i nějaké kočárky, ale vzhledem ke kapacitě obchodu jich tady moc neměli. A komunikace s paní prodavačkou taky nebyla zrovna ideál. V zácpě na Radlické už se Míša ani nevzrušoval, to už byla hotová rezignace, proto byl taky ochoten se zastavit ještě v druhém obchůdku, kde bylo naštěstí k obhlédnutí trošku více modelů. I tak jsme zatím stále na vahách :o( Nicméně jsme tím zabili volné odpoledne a nezbylo než se zajet převléct a vyrazit na večerní část oslavy.

Ještě přidat konečně od všech podepsané přáníčko a můžeme zabalit svatební dárek. Jako vždy, hotové veledílo. To budou mít novomanželé určitě radost ;o) (bohužel jsem ho zapomněla vyfotit, ale věřte, že se nám moc povedl) U golema už na nás novomanželé netrpělivě čekali s několika dalšími kamarády a Klárčinými rodiči. Ty pak dokonce někteří měli tu možnost poznat i po hudební stránce při karaoke. To ale pouze ti, co se nepřidali do partičky únosců nevěsty. Ti totiž velkou část večera projezdili po okolí s Klárkou, Pájou a Alešem. Musím říct, že se mi jejich nápad s únosem líbil, neboť to nebyla jen obyčejná ožíračka v první hospodě, ale hotová hra „po stopách nevěsty“ prostřednictvím postupného vykupování nápověd. Skončili jsme na místě, kde měli ženich s nevěstou první schůzku a slavili výročí, tak teď aspoň vím, kde je na Proseku bobová dráha ;o)) Bohužel se tam na nás nalepil velmi se nudící místní týpek, který přicházel se stále originálnějšími nápady. A tak se stalo, že jsme se rozhodli ženicha poslat ještě po dráze dolů pro střevíček nevěsty. Bohužel nás v tu chvíli nenapadlo, že by se mohlo podstatně více rozpršet, což se taky pochopitelně stalo. A tak než Tomáš získal zpět svou nevěstu, řádně se u toho „zapotil“ (rozuměj promokl). I tak věřím, že si na tento zážitek po letech s úsměvem a rádi vzpomenou.

Zpátky u golema se pak holt novomanželé převlékli do suchého, potrestali viníky/únosce tequilou a pustili se do další zábavy. Ale kolik bylo tanečků a kdo všechno se pustil do karaoke už vám nepovím, protože jsme relativně brzy vyrazili domů „uspat drobotinu“ (rozuměj nenarozené potomstvo a Míšu ;o)). Dobrou noc!

Fotodokumentace je tentokrát mizerná, nějak jsme si na obřad foťák zapomněli vzít a večer už nestihli nic pořádně vyfotit, i tak jsem to málo hodila na rajče ;o)