Jak jsme slíbili, po 8 hodině jsme udělali všem budíčka, abychom mohli v 9 vyrazit na kola. V noci to sice vypadalo s deštěm nadějně, ale Honzovy ani Zimasanovy prosby nebyly vyslyšeny a počasí bylo tak akorát na kolo. A tak mohl kolem 10 hod peloton v klidu vyrazit směr bankomat, pak Ostravice, přehrada apod. viz trasa na idnesích mapách. Na horní Ostravici jsem Míšovi ještě předala zapomenuté penízky a telefon a cyklovýlet mohl v klidu pokračovat dál.
Já jsem mezi tím zkontrolovala potravinové zásoby a přemístila potřebné kusy dolů k mamce. Tam jsme ve spolupráci se Zdeněčkem připravili maso ke grilování a mamka upekla koláče. A když už jsme měli všechno tak nějak připraveno, volal Míša, že jsou na hotelu Srdce Beskyd, kde by rádi do servisního vozu umístili píchlé kolo a Lindu. (Zraněný Korda hodlal neohroženě dál pokračovat v cestě s hláškou "kdo nepadá, jezdí pod své možnosti".)Každopádně následovala cesta směr Srdce Beskyd. Všichni rádi slyšeli, že dál už je to jenom z kopce. Taky si to následně dost pochvalovali. Zhruba za hodinku už totiž byli u taťky v bazénku. 70 beskydských kilometrů bylo tímto pokořeno!! Dokonce i Zimasanem, který tomu před cestou sám moc nevěřil.
Následoval přesun dolů k mamce na grilovačku (i s coolkegem). Po čase dorazili i Kutajovic s malou Klárkou a Siřinovic. A hrál se petanque, sedělo se a pilo se, až z toho všeho byl unaven i Hraničář a bylo rozhodnuto o tom, že už nahoru do postýlek vyrazí i druhá "pánská" skupina.
A jak to tak zhruba vypadalo jsme opět řádně zdokumentovali v následujícím fotoalbu:
Žádné komentáře:
Okomentovat