Dopoledne jsme byli zkontrolovat, jak bydlí další z našich sousedů. Už delší dobu se totiž Fífa zná s naší malou sousedkou Verunkou. No a nedávno jsme se potkali u sousedky Ivy a mezi řečí se nabídli, že za Verunku (ekzémem trpící) dokončíme kurz plavání. No a dneska jsme se šli k nim domů domluvit co a jak ;o) (…a kdyby tady bylo tisíc domů, bude tisíc variant jejich zařízení ;o)) Pochopitelně jsme je pozvali, ať se na oplátku zase někdy přijdou podívat oni k nám. Ani jsme netušili, že to bude tak brzy. Velmi chytře jsme si totiž u nich zapomněli hračky a pak nám přišlo strašně vhod, když s nimi zazvonili u dveří. Potřebovala jsem totiž zrovna naložit věci i dítě a vyrazit na druhý konec Prahy do Hostivic na domluvenou schůzku s budoucími Vránovými. Danča s Verunkou byly ochotné Fífovi dělat společnost, než to všechno naložím. Jinak to totiž vypadalo na velký pláč a skřípění (neexistujících) zubů ;o)) Za odměnu jsme provedli rychloprohlídku našeho domku a všichni byli spokojeni. (Teda doufám.)
Původně jsme si s Míšou chtěli ještě zajít do obchodů na Zličíně, ale doprava byla opět tak úžasná, že nám na nic takového čas nezbyl. Takže rovnou do Hostivic a s Vránovými hurá na véču do místní pizzerie. Divné, že tam měli zrovna kvůli svatby zavřeno, Danouš říkal, že tam ji dělat nebudou, že tam by to bylo divné, neboť se tam svatby prostě nedělají ;o)) No mně to nevadilo, protože tím pádem jsme se vydali do Pravěku a já si tam pochutnala na spoustě dobrot. Kromě svého jsem totiž mohla ujídat z Míšova i Domčina talíře. Danouš si prý špatně vybral a neměl co nabídnout. Po celou dobu se probíraly záležitosti kolem blížící se svatby. Organizační záležitosti pochopitelně. No a dost často jsme se někdo z nás tak nějak nechytli. Teda Domča ta se chytla vždycky, to my ostatní si předávali peška ;o)) A asi aby se na to zapomnělo, zakončil milosrdně Fífa celý večer svým nádherným záchvatem smíchu, o kterém jste si už mohli přečíst u něj na blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat