
No a když už jsme s Filípem tak cestovali, rozhodli jsme se navštívit tátu v práci. (Prostě běžná kontrola, jestli vůbec odchází do Toyoty, jak nám každý den tvrdí ;o)) Škoda, že mne nenapadlo se zeptat, který sjezd z okruhu použít pro cestu na Zličín, a tak jsme to na Barranďáku mohli zase otočit směrem nahoru. Pak ještě letmý pokus o zkratku pomocí navigace, který taky nevyšel, neboť jsem si spletla název ulice. Ale Toyota-house byl nakonec dobyt! Fífa z toho množství nových lidí asi trošičku zpanikařil a raději předstíral náročný a velmi důležitý spánek. Převážně. Bylo pár okamžiků, které prořval, nejlépe v cizích náručích, aby si udělal „kamarády“ (nebo spíš „kamarádky“).
A když už máme ten návštěvní den, v iDnesu nám zůstala ještě jedna osůbka, kterou jsme minule nestihli a kterou už bychom tam možná brzy nemuseli potkat vůbec, neboť v současné době v bříšku pěstuje dalšího kamaráda a brzy odejde na mateřskou. Ano, zaskočili jsme ještě za tetou Bárou. No a jelikož měla máma hlad, nechal se Fífa chvíli ponosit od strejdy Honzy-kameramana (tetě Báře to ještě tolik nejde, nemá holt za sebou tu spoustu nočních tréninkových hodin jako strejda Honza). Nutno podotknout, že pravidla nošení si Fífa striktně stanovoval sám! Na tetu Báru jsme se pak ještě párkrát usmáli při přebalování, to aby se na malého Honzíka (pokud to ještě platí) pořádně těšila. A tím jsme se pro dnešek myslím zcela vyčerpali a šli do postýlek nabrat síly na další den.
PS: na fotografii je Fífa, jak cestou projevoval svůj demonstrativní postoj k tetinému odjezdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat