Rok se s rokem sešel, jsme zase o rok starší, takže můžeme s klidným srdcem uspořádat oslavu všech těch únorových narozenin. V podstatě jde o to, se dobře najíst a napít, ale nějak se to maskovat musí ;o)) Nás už je letos doma trošku více, za to volných rukou na přípravu oslav méně, a tak jsme se s Čejkovic domluvili, že si organizaci vezmou na starost převážně oni. Ti se rozhodli tradičně spojit síly s Makulovými a dokonce využít i jejich většího prostoru, takže jsme šli slavit o nějaký ten dům dál. Zvládli jsme to, i když jsme se vnutili i s kočárem. Příště už budeme větší a zvládneme to snad i bez něj. Pro sicher jsme měli s sebou i naši „hlídací“ tetu Radku, nicméně o ruce, které by si chtěly pochovat malého Filípa, nebyla nouze.
Chvíli trvalo, než jsme si všichni vzájemně popřáli ;o) V průběhu večera jsme zkontrolovali, jak se daří ještě nevylíhnuté Barborce. Probrali, co na dětské ekzémy. Já ochutnávala jídlo, Raďa s Míšou a Honzíkem i pití. S postupující hodinou se jako tradičně rozezpívali Tomáš i včelí medvídci a začalo se s objímáním, neboť jsme s sebou měli i našeho Honzíka. Ten už sice jednu chvíli polehával opodál, ale pak přeci jen ještě nabral sílu a slavil dál. A tak máme zase na rok vystaráno. Následuje Skalákova fotodokumentace.
Žádné komentáře:
Okomentovat