V podstatě jsme to měli promyšlené už od soboty, kdy se nám fronta na London Eye zdála nepřijatelně dlouhá a cena za „fast“ vstup nepřiměřeně vysoká. Tak jsme si tak říkali, že by se možná hodilo vyrazit v pondělí brzy ráno, kdy by tady nemuselo být ještě tolik turistů. A taky že jo! Míša šel vyfrontit lístky, ty levnější, což způsobilo, že se tento den stal hitem celého výletu. Ale nepředbíhejme. Hned jak jsme si vyslechli stížnosti na to, že opět ani jedna nezvedáme telefony, jsme celkem snadno a rychle postoupili ke kabinám (teda až na malé zdržení, tradiční prohlídku Míšových zavazadel). Tam nás napočítali 20 a pak rychle popoháněli do nově uvolněné a zkontrolované kabiny.
Bylo asi nějak po desáté hodině, sluníčko se začínalo pomalu opírat do skleněných stěn naší kapsle a Míša spustil svůj projev o tom, jak to vlastně všechno jede na automobilových kolech, jako ty staré kolotoče na Ostravické pouti. Už už jsme začínali kontrolovat, jak se naše kabinka pomalu přetáčí a pak STOP. Z „místního rozhlasu“ nás ujistili, že není nutné vyvolávat paniku a máme posečkat v kapsli (co asi tak jiného ;o)). Nakonec se ukázalo, že to zřejmě 3 japonky/vietnamky nebo co to neunesly psychicky anebo co se žaludku týče, každopádně kvůli nim se celé kolo o kousek vrátilo, aby si hrdinky mohly vystoupit.
Ale jestli si myslíte, že tohle byla akce dne, tak to se šeredně pletete. To hlavní přišlo až v závěru naší jízdy, po všem focení, natáčení a panoramatech. Na základě skutečnosti, že jsme volbou obyčejného vstupného ušetřili téměř 30 liber, rozhodli jsme se reinvestovat zbytek a zakoupit výhodné foto v kabince (1 ks za 8, 2 za rovných 10 liber – no nekupte to). Vždyť stačí si v pravý čas stoupnout na vyznačený čtverec a nahodit úsměv. A tak tam stojíme, všichni 3 vedle sebe. Míša popotáhne Janku blíž k sobě, aby nevypadala jako cizí náhodný kolemjdoucí a komentuje „jaký je to ale kvalitní objektiv, že jo“. „Kde, já nic nevidím,“ říká Janka. „No támhle,“ odpoví ji na to Míša a ukáže rukou směrem k zabudovanému foťáku. Krabice jsou tam dvě, v jedné čočka, v druhé blesk, jak jsem následně zjistila. „Aha, tady je to,“ říká Janka. Konečně teda foťák viděla, bohužel tohle nebyla ta pravá chvíle. Ta pravá na fotku (jak si můžete všichni na vlastní oči ověřit) byla, když Míša říkal „támhle“. No nic, stane se i v lepších rodinách ;o)) Jisté však je, že tyhle fotky prostě musíme vzít obě dvě ;o)) Ještě dnes se tomu s Míšou rádi zasmějeme ;o)Při následujícím programu nás však humor lehce přešel. Shodli jsme se, že na oběd bychom mohli do restaurace Žirafa, která byla hned na nábřeží blízko Oka. A že bychom mohli zakoupit pohlednice a při obědě je hezky naplnit textem. Bohužel k nim ve stánku neměli známky, a tak se to zvrtlo v hodinový maratón aneb honbu za známkami. Podotýkám, že bylo kolem poledne, já měla opravdu velký hlad a známky jsme koupili až na „nejbližší“ poště, což znamenalo půl hodiny cesty. Pak to samé zpět do vybrané restaurace, kde byli – podle toho, co nám donesli – specializovaní na hamburgery. Dodávka čerstvého ovoce a zeleniny dnes bohužel ještě nedorazila. I to jsme nakonec tak nějak zvládli a čekal nás úkol poslední, plavba po Temži směr Tower Bridge. Odtud do hotelu pro bágly a oblíbeným autobusem z Victoria station směr letiště.
Po dohodě jsme nakonec zvolili cestu otevřenou lodí s průvodcem. Docela dobrá volba. Pán byl vtipný, i když ne všem jeho fórkům jsme rozuměli ;o)) Ale byla to taková pěkná tečka za celým londýnským programem. (Cestu autobusem na letiště jsem totiž raději vymazala ze své paměti, i když už jsem na to byla evidentně připravenější než při příjezdu. Jó a štěstí, že jsme nastoupili už na Victoria station, bylo pak ještě hodně stations, kde jsme lidi nechali stát, protože už nám nevešli do vozu!)
Na letišti jsme stihli ještě zkontrolovat Burger King a poslední Starbucks a překvapivě jsme relativně podle plánu odletěli směr Praha. Přistání na Ruzyni bylo poněkud tvrdé, prý se druhý pilot teprve učí, ale přesun autem s Honzovou pomocí úplně v pohodě. Takže jsme kolem 1 hodiny večerní mohli v klidu zalehnout do našich nehvizdských postýlek. Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat