I dnes jsme dali na doporučení dalšího z Míšových kolegů a vyrážíme na tržiště - Camdem Town. Míša s Jankou vypadali poněkud překvapeně, no já jsem něco takového očekávala, neboť jsem už kdysi s Raďou zažila návštěvu pravého londýnského tržiště. I když si nejsem jista, zda to bylo právě toto, či nějaké jiné.
Prošli jsme to celé docela pečlivě, řekla bych. Míša ohlížel vojenské oblečky i reklamní věcičky k významným filmům jako třeba Hvězdné války, nebo Star Trek apod. ;o) Tam si postáli s Jankou oba dva. Zajímavá byla i část věnovaná fast foodům, ale odvážili jsme se pouze na místní citronádu ;o) snad v ní byly i nějaké vitamíny, kromě té hromady cukru.
Taky jsme zde pořídili dárečky pro Veličkovic i Prachařovic. Ačkoli tomu Míša nechtěl věřit, ozdůbky vhodné pro zavěšení někde do průvanu prý se doma moc líbily. Asi jsme jich měli vzít více ;o)
Naše další cesta vedla do čtvrti Notting Hill aneb Po stopách Hugh Granta. Prostě jedno vetešnictví vedle druhého a někde mezi tím obchůdek s mapami a atlasy, který se ve filmu objevil. Ještě že tady mají Starbucks i Subway, jinak bych už brzy padla hlady nebo žízní. Pochopitelně hned poté, co se najíte, natrefíte na několik „zajímavě vypadajících“ hospůdek.
Whatever… Zásadní labužnická událost nás totiž teprve čekala. I když nás průvodce navigoval trošilinku jinak (Janka skoro zvažuje, zda nevydá vlastní opravené a vylepšené vydání), nosánky a Míša nás nezklamali a zavedli nás na místo, kde dortíky a zákusky vypadají jako malované, kde to krásně voní a kde si tohle všechno nezadá s chutí dobrot zde nabízených. Ano, nechali jsme se zlákat do místní vyhlášené cukrárny Ottolenghi na zákuseček. Ačkoli zde jsme si to pouze vyfotili a nechali si 3 kousky zabalit s sebou (můžete zkontrolovat ve fotodokumentárním albu za článkem ;o)). Tyto zákusky v průměru za 100 Kč jsme poté „stylově“ konzumovali na zastávce a přilehlém okolí. Na jejich lahodné chuti to však nic nezměnilo.
Následoval přesun autobusem, který jel překvapivě docela na čas, směr Oxford street, kde jsme provedli další neúspěšný pokus o shopping a odkud jsme zamířili do čínské čtvrti. Tam se to hemžilo skupinkami dalších Čechů. Míša s Jankou zde pořídili nějaké to foto a já už po očku sledovala, kde bychom se tak mohli najíst, což jde dost těžko, když už téměř šilháte hlady a ještě k tomu téměř ani necítíte nohy.
Ale zvládli jsme to, našli jsme další pobočku naší z prvního dne osvědčené restaurace a dali si pro tentokrát menší porce ;o) Pak už hurá na hotel, odpočívat a odpočívat a popřemýšlet, co bychom tak ještě zítra mohli stihnout. Jo a zkontrolovat další díl naší oblíbené "hudební" soutěže.
Cestu do hotelu (opět autobusem) nám zpestřil týpek, který neustále cizojazyčně řidiči nadával do kreténů (to víme díky našim širokým znalostem v oblasti lingvistiky). To, že seřval spolucestující za to, že mu stojí na náhradních botách, jenž si v přeplněném autobuse položil vedle sebe, jsme ještě v klidu přešli. To, že nás nechtěl nechat vystoupit už jsme mu však tolerovat nemohli. Nejprve mu Míša, který si skrze něj klestil cestu ven jako první, natrhl sako. Poté následoval Jančin dobře mířený (prý tak zvaný "ostravický") bodyček do žeber, no a já už jsem se jen kryla a doufala, že s tímto pánem nepojedu ještě o nějakou tu zastávku dál. To bych opravdu velmi nerada! Dost bylo ale veselých příhod, však zítra je taky den ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat