sobota 20. října 2007

O tom, jak jsme s Honzíkem kupovali letenky

Tradiční sobotní ráno a Míša dělá tradiční sobotní budíček po 8 hodině. No co, musíme dneska dořešit projekt „letenky“, tak jdeme na to. Před ranní sprchou jsem ještě spustila počítač, abych zjistila, jestli už nemám v poště nebo na icq nějaké zprávy od Radi. Ale zatím nic. Ovšem po sprše už byla Rada připojena a podávala po icq hlášení. Rozhodnutí padlo, Honzík jede!

Takže hezky posnídat, mezi tím ještě pár upřesňujících telefonátů a změna na jiný termín ;o) ale pak už hurá směr SA. Se zastávkou ve sběrně, kam jsme mimo jiné odváželi starý fén (Míša mi totiž v pátek koupil nový, úplné jiný -> takže Jani, až k nám dorazíš příště, fén bude!). Zatímco jsem koukala, jak si Míša poradí s plnými kontejnery na plast, rozeběhl se ke mne jeden z pánů zaměstnanců a krabici s fénem mi vyloženě bral z rukou, až mne vystrašil, protože jsem si vůbec nevšimla, že se ke mně někdo řítí.

No nic, jedeme dál. Zkoušíme volat Jiříkovi, protože bychom si chtěli dneska mj. vyzvednou zimní pneu (rozuměj pnojmatiky ;o)). Ale ještě jsou v Jirnech a mineme se o půl hodiny, za to víme, kde je ve Šterboholích bankomat KB. Bohužel interval s limity pro výběr jsou nastaveny striktně po 24 hodinách a my máme první problém. Ten nakonec vyřešila místní pobočka KB. Štěstí, že jsem si tam postála trochu déle, aspoň se mezitím stihla vyřešit další překážka – „dočasně nefungující“ bankomat ČS, kde potřeboval vybrat pro změnu Honzík. A díky tomu všemu jsme stihli ještě poslat poštu a zakoupit CD Kate Nash. Jako slušně vychovaní jsme ho v autě hned pustili a pověděli jsme Honzíkovi o tom, kterak Kate Nash k vlastnímu albu se zlomenou nohou přišla.

Parkování v centru nikdy není easy, čili do SA jsme se dostali někdy lehce po 11 hod. Po 12 hod jsme se dostali dokonce na řadu. V rytmu písně „Final countdown“ jsme si sedli naproti pruhované slečně v zeleném a už nebylo. Začalo tedy žertovné objednávání letenek, při kterém Honzík – jak je mu vlastní – zcela nenápadně vnutil slečně svou emailovou adresu, akorát jsme nepochopili, za jakým účelem ji potřeboval sdělit také svůj věk ;o)) Při našich simulačních úvahách, které provázely výběr pojištění, Honzík nenápadně poukazoval na slova právě hrající písně „I love to hate you“. Prostě nám k tomu našemu životnímu příběhu dneska někdo moc pěkně namixoval hudbu ;o)) Kolem půl druhé už jsme však odcházeli s tím, kdo asi zabije kolik lvů, co si kdo s sebou vezme a do jaké tašky, a také za doprovodu několika italských a arabských frází. A pak že ty SA promoční dárečky ke každé letence nebudou tématické…to se slečna hodně spletla!

O nákupech v Kotvě se už nebude podrobně rozepisovat, zkrátka cesta na parkoviště byla klikatá, ale máme dárek pro Zdeněčka i pár jiných drobností. Vše završeno párkem v rohlíku, neboť hlad už se začíná ozývat. Ozvali se však také Ševčíkovic, měli podobný problém a prý ho jdou řešit do jedné ze Štěrboholských hospod. Tam jsme si je zase odchytli, já a Honzík jsme neodolali polévce. Míša nakonec mým smutným očím prosícím o pomoc při dojídání. A hurá, teď už si můžeme vyzvednout ty zimní gumy pro miláška… vždyť už včera sněžilo i v Praze! Nakonec jsme Ševčíkovým pomohli naložit pár věcí a dali si malou „předkolaudačku“. Cesta k nim je poněkud horší, ale mají to tam pěkné…jen co je pravda. A zmínka o sauně – především dnes – nejen Honzíka zahřála nejen u srdce ;o)) No jsme zvědavi, jak se to u nich bude vyvíjet.

A tak se stalo, že jsme dorazili domu kolem 16 hodiny (jako na koni) a já mohla nachystat „oběd“ a pustit se konečně do toho krtkova dortu, co už peču minimálně týden!
Jinak musím poznamenat, že se nám v pracovně opět sráží voda v rohu :o(( Vůbec to od ní není pěkné.
Jo … a PC hry už asi nehraju. Zjistila jsem, že to je zřejmě ta grafika, co mi vůbec nedělá dobře na žaludek.
Ale teď už dobrou…stejně za chvíli skončí ten Bournův mýtus, co ho Míša tak pečlivě sleduje.

Žádné komentáře: